9 C 22/2023-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 18. 1. 2023 se žalobce domáhal určení neplatnosti právního jednání žalované, konkrétně okamžitého zrušení pracovního poměru, které bylo učiněno dopisem doručeným žalobci dne 21. 12. 2022. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 6. 2019 byla žalovaná zaměstnancem žalobce. Pracovala na pozici manipulační dělník, obsluha mycí linky, na pracovišti [ulice a číslo], [obec]. Jednalo se o pracovní poměr sjednaný na dobu určitou – do 31. 12. 2020. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 12. 2020 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 12. 2022. Dopisem datovaným dnem 14. 12. 2022, odeslaným na adresu žalobce dne 20. 12. 2022, rozvázala žalovaná uvedený pracovní poměr okamžitým zrušením dle § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce„ ze zdravotních důvodů“. Okamžité zrušení bylo žalobci doručeno dne 21. 12. 2022. Žalovaná je odůvodnila tím, že podle lékařského posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 12. 2022, který údajně žalobci zaslala poštou dne 14. 12. 2022 (což není pravda – posudek přiložila až k okamžitému zrušení pracovního poměru), nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví, přičemž žalobce ji v zákonem stanovené lhůtě„ nepředal“ na jinou práci. Okamžité zrušení pracovního poměru, kterým žalovaná chtěla ukončit pracovní poměr u žalobce, je neplatné, protože lékařský posudek obsahuje závěr, že žalovaná pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. To však není důvod, pro který lze pracovní poměr ukončit okamžitým zrušením. Lékařský posudek neobsahuje žalovanou tvrzený závěr, že žalovaná nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Žalovaná předložila žalobci lékařský posudek až dne 21. 12. 2022 jako přílohu okamžitého zrušení pracovního poměru. V důsledku toho nemohla být naplněna skutková podstata porušení povinnosti zaměstnavatele umožnit v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro zaměstnance vhodné práce. I kdyby uplynula od předložení lékařského posudku doba 15 dnů, což se nestalo, pak vzhledem k tomu, že z posudku nevyplývá, že by žalovaná nemohla dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví, nebyl jí žalobce povinen umožnit výkon jiné pro ni vhodné práce. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4818/2014, dle kterého okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, které bylo doručeno zaměstnavateli, nemůže být zaměstnancem dodatečně odvoláno. Z použitého důvodu rozvázání pracovního poměru by pro žalobce vyplývaly další finanční povinnosti. Aby tomu zabránil, nezbylo mu, než se domáhat určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru v tomto řízení. Při jednání soudu zástupce žalobce uvedl, že ho žalovaná po podání žaloby nekontaktovala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že není v jejím zájmu neplatnost okamžitého zrušení jakkoliv rozporovat. Se žalobcem se snažila nalézt vyhovující řešení, ale na její podněty nebylo reagováno. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 17. 4. 2023. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že pracovní poměr žalované u žalobce byl založen pracovní smlouvou ze dne 3. 6. 2019. Na základě této smlouvy měla žalovaná vykonávat pro žalobce práci manipulačního dělníka, obsluhy mycí linky. [město] výkonu práce bylo [obec], [ulice a číslo]. Byl sjednán den nástupu do práce 3. 6. 2019. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2020 Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 12. 2020 došlo k prodloužení trvání pracovního poměru do 31. 12. 2022 Tyto skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy a z dohody o změně pracovní smlouvy. 4. Dne 13. 12. 2022 vystavil [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], praktický lékař se sídlem v [obec], lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci. Posudek se týkal žalované, jako zaměstnavatel byl v posudku označen žalobce. Posudkový závěr zněl tak, že„ posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.“ Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystaveného stejným lékařem byla žalovaná v pracovní neschopnosti od 24. 3. 2021 do 13. 12. 2022 Tyto skutečnosti soud zjistil z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti a z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. 5. Dopisem ze dne 14. 12. 2022 žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr u žalobce„ ze zdravotních důvodů.“ V dopise bylo mimo jiné uvedeno:„ Podle lékařského posudku [anonymizováno] [příjmení] [jméno] ze dne 13. 12. 2022, který jsem Vám předložila dne 14. 12. 2022, poštou, nemohu dále vykonávat práci bez ohrožení svého zdraví. Protože jste mě v zákonem stanovené lhůtě nepředali na jinou práci, rozhodla jsem se tento pracovní poměr s Vámi ukončit, a tak tímto dle paragrafu 56 odst. 1 písm. a) zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, okamžitě končím pracovní poměr ze zdravotních důvodů.“ Dopis byl předán k přepravě poště dne 20. 12. 2022 Tyto skutečnosti byly zjištěny z dopisu datovaného dnem 14. 12. 2022 a z obálky, v níž byl dopis žalobci doručen. 6. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ve znění účinném ke dni 22. 12. 2022), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 7. K ukončení pracovního poměru napadeným právním jednáním mělo dojít dne 21. 12. 2022, kdy byl žalobci doručen dopis obsahující okamžité zrušení pracovního poměru. Žaloba v této věci byla podána před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty, v níž se lze neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dovolat. Soud se proto otázkou neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru věcně zabýval. 8. Dle § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce. 9. Dle § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3. 10. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Aniž by soud hodnotil náležitosti a závěry posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 12. 2022, lze bez dalšího dospět k závěru o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovanou podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Okamžitě zrušit pracovní poměr postupem podle tohoto ustanovení zaměstnanec může, pokud podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nemůže dále vykonávat sjednaný druh práce bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení posudku výkon jiné pro zaměstnance vhodné práce. 11. Žalobce tvrdil, že mu lékařský posudek [anonymizována dvě slova] byl doručen současně s dopisem obsahujícím okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná v rámci dopisu obsahujícího okamžité zrušení pracovního poměru uvedla, že žalobci lékařský posudek odeslala dne 14. 12. 2022 prostřednictvím pošty. Toto tvrzení žalovaná neprokázala. I kdyby však žalovaná lékařský posudek žalobci dne 14. 12. 2022 skutečně odeslala, nemohla by platně okamžitě zrušit svůj pracovní poměr u žalobce dopisem odeslaným dne 20. 12. 2022. Důvodem je skutečnost, že nemohla uplynout zákonná 15-denní lhůta, ve které měl žalobce žalované umožnit výkon jiné pro ni vhodné práce. Před uplynutím této zákonné lhůty nelze ze strany zaměstnance platně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, protože zaměstnavatel stále ještě má možnost jinou vhodnou práci zaměstnanci nabídnout. 12. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno. Soud považuje za vhodné doplnit, že žalobce neměl jinou možnost, než okamžité zrušení pracovního poměru v zákonné lhůtě napadnout žalobou u soudu. V opačném případě by se žalobce nemohl úspěšně bránit, pokud by žalovaná uplatnila nárok na náhradu mzdy podle výše citovaného ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce. 13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.