9 C 298/2023-30 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 28. 6. 2023 a po částečném zpětvzetí žaloby následně provedeném se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedených částek. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 10. 2. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 100511329. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a ověřil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku ve výši 10 477 Kč. Tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 28,02 % ročně), částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč a pojistného ve výši 1 560 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 394 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 9. 2. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 3. 2021. Žalovaná dlužila na jistině 8 672,16 Kč a na poplatku 7 987 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 24 489,87 Kč. Součástí této částky bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňoval. Po postoupení pohledávky nebylo žalovanou zaplaceno nic. Žalobce tak požadoval částku 16 659,16 Kč sestávající z dlužné jistiny 8 672,16 Kč a z dlužného poplatku 7 987 Kč. Příslušenství pohledávky pak představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu do postoupení pohledávky ve výši 1 265,95 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši nabíhající z neuhrazené jistiny 8 672,16 Kč až do jejího zaplacení, kapitalizovaný úrok za dobu do postoupení pohledávky ve výši 2 078,95 Kč a úrok z neuhrazené jistiny 8 972,16 Kč ve sjednané výši 28,02 % až do jejího zaplacení. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu ve vztahu k požadovanému příslušenství (úroky z úvěru) částečně zpět. Poté požadoval úroky specifikované ve výroku rozsudku. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13. 11. 2023 a na adresu [adresa žalované]. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaná jako zákaznice uzavřely dne 10. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z údajů uvedených v tzv. zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr. Zjistil příjem zákaznice spočívající v rodičovském příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně. Ten byl ověřen z výpisů z účtu za dobu od prosince 2020 do ledna 2021. Odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit 52 týdenních splátek po 394 Kč a poslední splátku 383 Kč, celkem tedy 20 477 Kč. Částka 10 477 Kč byla představována úrokem ve výši 5 101 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částkou za komfortní a flexibilní splácení 2 316 Kč a pojistným 1 560 Kč Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila částky uvedené v tzv. tabulce umoření. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zákaznické karty, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z tabulky umoření. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 14. 12. 2022 O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 16. 12. 2022. V něm je specifikována výše pohledávky na 24 515,43 Kč bez příslušenství. V předžalobní upomínce ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 21 480,65 Kč (včetně příslušenství). Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Předloženou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako zákaznicí a společností [právnická osoba]. Soud předně dovodil, že původní věřitel před uzavřením smlouvy splnil povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ověřil úvěruschopnost žalované. Bylo ověřeno, že žalovaná bude se zřetelem k výši svého příjmu schopna splácet sjednané týdenní splátky úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem 20 477 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o poplatky a pojistné v celkové výši 10 477 Kč. Tato částka zahrnovala mj. obchodní úrok z úvěru, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Zčásti šlo o sjednání úroku v souladu s ust. § 2392 odst. 1 o. z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatků představovala více jak 100 % předmětu úvěru. Při sjednané lhůtě splacení 52 týdnů se taková výše poplatků hrazených nad rámec jistiny může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaná si tak musela být bez jakýchkoliv pochybností vědoma, jakou celkovou částku bude povinna věřiteli vrátit. Bylo pouze věcí žalované, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 10 477 Kč (její dosud nesplacenou část) neměl mít věřitel nárok. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila a ani neprokázala, že žalobci či jeho právnímu předchůdci zaplatila vyšší než jím zohledněnou částku. Z dlužné jistiny byl žalobci přiznán rovněž sjednaný úrok z úvěru, který byl limitován v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném od 24. 4. 2020), a zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce tyto úroky částečně kapitalizoval (za dobu do postoupení pohledávky), současně požadoval jejich přiznání až do doby zaplacení dluhu. Tento požadavek má oporu v právních normách. O nákladech řízení rozhodl soud dl