14 C 313/2023-27 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 14. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6.400 Kč jako dlužné jistiny, částky 2.080 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky (obojí se zákonným úrokem z prodlení), částky 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady a částky 1.323 Kč jako smluvní pokuty, vše na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 3. 6. 2022 se žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy byly žalovanému zaslány na účet peněžní prostředky ve výši 6.400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 8.480 Kč (jistina + poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.080 Kč) do 1. 9. 2022. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, zaplatil částku 827 Kč, o kterou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky 8.480 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč za 5 písemných výzev a smluvní pokuty sjednané dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně za dobu od 2. 9. 2022 do 4. 8. 2023 ve výši 1.323 Kč (2.150 – 827). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 26. 6. 2023. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. 3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. 4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 14. 11. 2023, ve kterém uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude ničeho doplňovat s tím, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná. Navrhuje proto, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Žalovaný do současné doby uhradil částku 4.160 Kč. 5. K jednání dne 2. 1. 2024 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 11. 12. 2023. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soudu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k věci nevyjádřil. 6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 3. 6. 2022, včetně dodatků ze dne 6. 6. 2022 a 10. 6. 2022, výpisem z účtu o převodu částek 2.000 Kč, 2.000 Kč a 2.400 Kč, upomínkami žalobce žalovanému a předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2023, včetně podacího archu z téhož dne. 7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 3. 6. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla doplněna dodatky ze dne 6. 6. 2022 a 10. 6. 2022. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě, ve dnech 3. 6. 2022, 6. 6. 2022 a 10. 6. 2022 celkem částku 6.400 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit částku 8.480 Kč (6.400 + 2.080) do 3. 7. 2022. Pro případ prodlení se zaplacením dlužné jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byl sjednán paušální poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Dle žalobce žalovaný nesplatil dluh řádně a včas, zaplatil celkem částku 4.160 Kč. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl ve větším rozsahu. <i>8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>10. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 6.400 Kč, kterou převedl bezhotovostně ve 3 splátkách na účet žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že k prokázání prověřování úvěruschopnosti ničeho nedoplňuje. 12. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. 13. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 3. 6. 2022 ve znění dodatků dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 14. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 6.400 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. 15. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 6.400 Kč bylo vráceno 4.160 Kč, když žalovaný neprokázal, že na smlouvu plnil ve větším rozsahu. Nevráceno tak zůstalo bezdůvodné obohacení ve výši 2.240 Kč (6.400 – 4.160 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu,