14 C 328/2023-25 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 11. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15.347,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 27. 2. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným 6. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 9.000 Kč, který měl být splacen nejpozději 10. 6. 2023. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil. Žalobce se domáhá jistiny 9.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.347,70 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 9.000 Kč a splatností 26. 2. 2022. Peněžní prostředky byly zaslány na účet, který žalovaný uvedl, dne 6. 2. 2022. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází. Nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. Pokud by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla 29. 6. 2023 zaslána výzva k plnění. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. 3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud považovat smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. 4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 18. 12. 2023, ve kterém uvedl, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost věřitele nahlédnutím do databází a zopakoval ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného tvrzení uvedená v žalobě, žádné důkazy žalobce neoznačil a nepřipojil. 5. K jednání dne 29. 1. 2024 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 27. 12. 2023. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 6. 2. 2022, včetně standartních informací o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2023, včetně podacího lístku. 7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 6. 2. 2022 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem občanského průkazu a telefonu, e-mailovou adresou a číslem účtu. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny standartní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč za poplatek 2.432,70 Kč (po slevě) či 6.347,70 Kč (před slevou). Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 26. 2. 2022. Dle žalobce žalovaný na úvěr nezaplatil žádnou částku. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by tak učinil. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 a seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že tvrzená pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 6. 2023 odeslaným společně s předžalobní výzvou. <i>9. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>11. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 9.000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě označen shora uvedeným způsobem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil žádné důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. 13. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. 14. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 6. 2. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 15. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 9.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 16. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 9.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že by platbu provedl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovan