14 C 361/2023-20 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 4. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14.200 Kč jako dlužné jistiny, částky 3.692 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky (obojí se zákonným úrokem z prodlení), částky 2.217,60 Kč za účelně vynaložené náklady, vše na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná uzavřela dne 6. 9. 2022 se žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy byly žalované zaslány na účet peněžní prostředky ve výši 14.200 Kč. Žalovaná se zavázala splatit částku 17.892 Kč (jistina + poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.692 Kč) do 13. 10. 2022. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobce úvěruschopnost žalované. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, zaplatila částku 5.224 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu 4.942 Kč a ve zbytku na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky 17.892 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2.217,60 Kč (z částky 2.500 Kč za 5 zaslaných upomínek nebyla doposud uhrazena částka 2.217,60 Kč). Žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu sjednanou dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky denně za dobu od 14. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 4.942 Kč, která byla umořena částečnou úhradou žalované. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 22. 8. 2023. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované. 3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. 4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 4. 1. 2024, ve kterém uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude ničeho doplňovat s tím, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná. Navrhuje proto, aby žalované bylo uloženo vydat žalobci bezdůvodné obohacení. 5. K jednání dne 12. 2. 2024 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno do datové schránky dne 15. 1. 2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se tak k žalobě nevyjádřila. 6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 6. 9. 2022, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobce, výpisem z účtu o převodu částky 14.200 Kč, upomínkami žalobce žalované a předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2023, včetně podacího archu z téhož dne. 7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 6. 9. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které je žalovaná označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Žalobce poskytl žalované převodem na její účet, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě, dne 6. 9. 2022 částku 14.200 Kč. Žalovaná se zavázala celkem vrátit částku 17.892 Kč (14.200 + 3.692 Kč) do 6. 10. 2022. Pro případ prodlení se zaplacením dlužné jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byl sjednán paušální poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Dle žalobce žalovaná nesplatila dluh řádně a včas, zaplatila celkem částku 5.224 Kč. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu. <i>8. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>10. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce částku 14.200 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že k prokázání prověřování úvěruschopnosti ničeho nedoplňuje. 12. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalované poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. 13. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 6. 9. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 14. Protože žalobce vyplatil žalované částku 14.200 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. 15. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 14.200 Kč bylo vráceno 5.224 Kč, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že na smlouvu plnila ve větším rozsahu, než uvádí žalobce. Nevráceno zůstalo bezdůvodné obohacení ve výši 8.976 Kč (14.200 – 5.224). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky, na 6 měsíců od práv