15 C 286/2024-44 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výroku shora. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 29.2.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 8193715, na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000,-Kč tak, že částku ve výši 27 500,- Kč převedla v souladu s čl. II. Písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka – žalovaného - a to dne 29.2.2024, čímž došlo k čerpání úvěru ze strany žalovaného v souladu smlouvou o úvěru dle čl. II. této smlouvy. Zbytek prostředků ve výši 2500,- Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy v částce ve výši 40000,-Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1600 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla stanovena na den 20.3.2024. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru.2. K otázce posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1.12.2016 (dále i jen ZoSÚ) žalobkyně doplnila v podání ze dne 29.10.2024 svá tvrzení tak, že žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet, přičemž uvedené údaje žalovaným žalobkyně zkoumal a tel. ověřoval, kdy žalobkyně si vyžádala výplatní pásky za dva kalendářní měsíce 12/2023, 01/2024 z pracovního poměru k zaměstnavateli , právnická osoba, IČO: , IČO, , a učinila náležitou komparaci příjmové a výdajové stránky žalovaného.3. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní: smlouva o spotřebitelském úvěru č. 8193715 včetně přílohy č. 1 Úvěrové podmínky, potvrzení o platbě, čestné prohlášení, Výplatní pásky žalovaného, zesplatnění pro smlouvu č. 8193715 ze dne 26.5.2024 včetně podacího lístku.5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně po řádném prověření úvěruschopnosti žalované, v rámci kterého byly prověřovány příjmy a výdaje žalovaného byla dne 29.2.2024 mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet v souladu se smlouvou finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 + 2 500 Kč). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky žalobkyně. Výše úroku byla stanovena na 28,17 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, splatnost prvé splátky byla dne 20.3.2024. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, byl žalobkyní opakovaně upomínán a následně došlo k zesplatnění úvěru, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky po dobu delší než dva měsíce. Zesplatnění úvěru bylo žalované odesláno 26.5.2024 a zároveň obsahuje předžalobní výzvu k úhradě částky jistiny úvěru, příslušenství a smluvní pokuty 1 497 Kč a nákladů upomínání 300 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno v čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalobkyně požadovala úhradu 3 smluvních pokut ve výši 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 32047,- Kč od 27.5.2024 do 14.7.2024, tedy částku ve výši 1 570,- Kč. Ve smlouvě je sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení žalovaného, mj. 100 Kč za každou písemnou upomínku (čl. 4. Smlouvy) – v daném případě požadovala žalobkyně 3x 100 Kč. Upozornění na smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů je rovněž ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Podle žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho z žalobou uplatněných částek. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně.6. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.)smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Na základě shora prokázaných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Protože žalovaný porušil smluvní povinnost, vznikl žalobkyni nárok na sjednanou smluvní pokutu (viz. výše). Žalobkyní uplatněný nárok má oporu v úvěrové smlouvě a úvěrových podmínkách. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení, proto je dle § 1970 o. z. povinen uhradit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 1 335 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby z žalované částky bez příslušenství 500 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1 800 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z odměn a náhrad. Celkově tak žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 3 513 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně.10. Žalobkyně se domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá dlužné spotřebitelské úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv. „formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „v takovém řízení, jež je zahájeno „formulářovou“ žalobou, ná