16 C 219/2024-31 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 425,40 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalovanému žalobkyní na základě Smlouvy o úvěru č. 24617105 ze dne 7. 12. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně, a to dne 7. 12. 2023 v částce 7 200 Kč a splatnost úvěru nastala dne 6. 1. 2024. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 425,40 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 7 200 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 2 090 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 860,40 Kč v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a č. 3 Sazebníku, když se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením úvěru dnem následujícím po splatnosti, tj. po dni 6. 1. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dal žalovaný svůj souhlas. Žalovaný byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní výzvou.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 25. 10. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 20. 11. 2024.3. Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 7. 12. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. 24617105, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částku 7 200 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit k 30. dni ode dne čerpání úvěru, tj. do dne 6. 1. 2024. Žalovaný neuhradil na smlouvu o úvěru sjednanou částku, ačkoli byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 31. 5. 2024.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 7 200 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 7. 12. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.12. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 7 200 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný neuhradil ničeho, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 7 200 Kč.13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 365 Kč jako souhrn poplatků sjednaných v souvislosti s úvěrem, dále smluvní pokuty ve výši 860,40 Kč a konečně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 565 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.14. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s us