16 C 38/2024-66 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 944,44 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích shora s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal jej splácet. Pohledávka žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 999,44 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 945 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 890,77 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 041,14 Kč a ve výroku uvedeného běžícího úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 25. 4. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 22. 5. 2024.3. Na základě účastníky předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 11. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1008428663 a vydání a užívání kreditní karty, na základě které mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat opakovaně úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyně zesplatnila úvěr dne 1. 11. 2022. Nesplacená jistina úvěru k 6. 9. 2023 činila 12 999,44 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 18. 9. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní, což bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně ze dne 25. 9. 2023.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru, neboť pohledávka za žalovaným byla žalobkyni její právní předchůdkyní postoupena. Žalobkyně tak je v řízení aktivně legitimována. Žalovaný nesplatil jistinu úvěru ve výši 12 999,44 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že by jistinu úvěru, která je žalobou uplatněna, zaplatil.11. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Jak vyplývá ze současné judikatury, nebude každé dílčí pochybení v procesu posuzování úvěruschopnosti způsobovat neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, 33 Cdo 1819/2023). Avšak i posledně citované rozhodnutí 33 Cdo 1819/2023 předpokládá náležité zjištění příjmů úvěrovaného, což je nezbytnou a výchozí podmínkou pro řádné posouzení, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet (viz bod 33. odůvodnění citovaného rozhodnutí). Nutno dodat, že ani poskytovací skóringové modely používané bankovními společnostmi (jejichž relevanci a význam pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet soud nikterak nezpochybňuje) se bez věrohodného zjištění příjmů úvěrovaného neobejdou.12. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, tj. ve smyslu výše uvedeného alespoň doklady prokazující výši příjmu žalovaného však označeny k důkazu ani soudu předloženy nebyly. Za těchto okolností je nutno uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Protože žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného (resp. tato skutečnost nebyla soudu prokázána), je smlouva o úvěru dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.13. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení se pak rovná výši nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 999,44 Kč, které je žalovaný povinen vrátit.14. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků a smluvního úroku (jak běžícího, tak kapitalizovaného), byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.15. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení a běžícího zákonného úroku z prodl