19 C 250/2024-50 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 29. 7. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 14.293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 12. 2022 do zaplacení, sestávající z jistiny ve výši 10.900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.950 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 220 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 58 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 21. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 23216892, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10.900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 14.607 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 21. 10. 2022 ve výši 10.900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby: služba „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 220 Kč, služba „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč a , Anonymizováno, za poplatek ve výši 58 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dní a splatnost tak nastala dne 20. 12. 2022. Částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10.900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.950 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 220 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 58 Kč. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil.Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Učinil nesporným, že dne 21. 10. 2022 uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 10.900 Kč. Na žalobce se žalovaný obrátil v tíživé životní situaci, kdy nedokázal správně vyhodnotit své možnosti a ani podmínky smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků nebyl při uzavíraní smlouvy nikterak upozorněn. Předně má žalovaný za to, že žalobce ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřil jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Nezohlednil a neprověřil další závazky žalovaného. Pokud by žalobce prověřil další závazky žalovaného v dostupných registrech, a to např. BRKI a NRKI, a tyto řádně vyhodnotil, došel by zřejmě k závěru, že žalovaný není bonitní a úvěr by neposkytl. Žalobce při sjednání zápůjčky požadoval výplatní pásky, občanský průkaz a výpis z účtu, což žalovaný doložil. K posouzení úvěruschopnosti mu stačilo, že žalovaný má pravidelný příjem a nejsou na něj vedeny žádné exekuce. Žalobce příjmy a výdaje žalovaného nikterak blíže nezkoumal, respektive žalovaným uvedenou výši výdajů nikterak neověřil, nezkoumal výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ani další výdaje. Z výpisu z účtu žalovaného muselo být zřejmé, že v krátkém časovém horizontu čerpal i jiné nebankovní úvěry a že meziměsíční zůstatek je záporný či roven nule. V době uzavření předmětné smlouvy se žalovaný potýkal s psychickými potížemi a byl průběžně 2x do roka hospitalizován v psychiatrické léčebně. Do těchto potíží se dostal i právě vlivem tlaku vymáhání dluhů. Dále žalovaný uvedl, že považuje za spornou i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena, neboť s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný vůbec uzavřel a v jakém textovém znění vyslovil souhlas právě s textem smlouvy. Dále poukázal na to, že RPSN v uzavřené smlouvě byla ve výši 1.743,39 %, více než stosedmdesátinásobek průměrné sazby dle ČNB. Judikaturní strop se přitom ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 15.12.2004, nebo sp.zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27.2.2007). Výše RPSN, která mnohonásobně převyšuje tento průměr je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru i z toho důvodu žalovaný považuje za neplatnou. Kromě toho, že žalobce poskytuje úvěry za velmi vysokou odměnu, plnění si dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a při okamžitém zesplatnění úvěru nemůže být v silách spotřebitele dostát jejich úhradě. Pokud jsou v Sazebníku stanoveny jakékoli sankce za porušení smluvních ujednání, tyto sankce nejsou součástí smlouvy samotné, ale vyplývají až ze smluvních podmínek/sazebníku, které jsou přílohou. To je protiprávní stav, neboť od 11.11.2013 nesmí být v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ujednání o smluvní pokutě upraveno v obchodních podmínkách, ale vždy jen ve smlouvě hlavní. Jde tedy o ujednání absolutně neplatné, neboť je v rozporu se zákonem. V článku VIII. se v bodě 4 dále píše, že „Dlužník prohlašuje, že mu byla nabídnuta možnost navrhnout změny stávající smluvní dokumentace, ale že ji nevyužil.“ To je ale nepravdivé tvrzení, protože se jednalo o 100% formulářový dokument, jehož změny nebylo umožněno nijak navrhovat.Z těchto důvodů se žalovaný domnívá, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný od žalobce převzal částku 10.900 Kč, na kterou doposud uhradil 2.950 Kč. Tyto skutečnosti jsou mezi stranami nesporné. Žalovanému tedy zbývá žalobci na vypořádání bezdůvodného obohacení zaplatit částku 7.950 Kč a ve zbývající části žalovaný žádá žalobu zamítnout. S ohledem na svou tíživou finanční situaci požádal žalovaný o povolení splátek po 1.590 Kč, neboť ty jsou přiměřené jeho možnostem.U jednání dne 10. 12. 2024 žalovaný uvedl, že žalobci uhradil částku 2.950 Kč, kterou žalobce požadoval jako poplatek, jehož úhradou podmiňoval odložení splatnosti úvěru o 30 dnů. Toto své tvrzení doložil zprávou žalobce o podmínkách prodloužení splatnosti úvěru a o úspěšném prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů.Žalobci byl doručen odpor žalovaného spolu s přípisem, nechť se k němu vyjádří ve lhůtě 15-ti dnů dne 17. 10. 2024. Žalobce se k odporu nijak nevyjádřil. Ve věci bylo proto nařízeno jednání na den 10. 12. 2024, ke kterému se žalobce omluvil přípisem ze dne 3. 12. 2024. V omluvě se mimo jiné uvádí: „Dále z důvodu, že žalovaný je v řízení od počátku nečinný, resp. netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, které by rozporovaly nárok žalobce, lze objektivně důvodně přepokládat, že žádná právně významná skutková tvrzen nezůstala sporná.“ Z výše uvedeného je zjevné, že ač žalobce odpor žalovaného spolu s výzvou soudu k vyjádření k odporu obdržel téměř dva měsíce před konáním nařízeného jednání, tyto ignoroval.Ve věci byly provedeny důkazy výpisem o posouzení úvěruschopnosti včetně obecných principů posuzování, listinou označenou „Identifikované příjmy“, dokladem (bankovní transakcí) o vyplacení částky 10.900 Kč, smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 21. 10. 2022, včetně sazebníku, všeobecných obchodních podmínek a informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti prostřednictvím služby BankID, předžalobními výzvami ze dne 26. 7. 2023 a 24. 3. 2024, včetně podacích lístků a zprávami žalobce žalovaném