30 C 164/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 28.441 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , došlo dne 5. 6. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 544667598. , právnická osoba, jako právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí zápůjčky tj. do dne 5. 12. 2020 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 4.901 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9.140 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.500 Kč, tedy zaplatit celkovou částku 19.541 Kč. Žalovaná byla povinna zápůjčku splácet ve 18 měsíčních splátkách po 2.197 Kč měsíčně, avšak sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Nejpozději dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky (tj. dne 5. 12. 2020) vzniklo poskytovateli zápůjčky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky včetně sjednaného úroku z dlužné jistiny ve výši 29 % ročně do zaplacení a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, na kterou nereagovala.2. Podle tvrzení žalobce poskytovatel půjčky , právnická osoba, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr, v níž žalovaná prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr měsíční splátkou 2.197 Kč je dostatečná.3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila.4. Z údajů v zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil následující: Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, že je svobodná, žije s rodiči a má jednu vyživovací povinnost. K pravidelnému měsíčnímu příjmu je uvedeno, že činí celkem 65.000 Kč (z toho čistý příjem žadatelky 6.400 Kč a další čisté příjmy domácnosti 58.600 Kč). Žalovaná v žádosti odhadla své měsíční výdaje na částku 1.500 Kč. Potvrdila, že na její jméno je veden bankovní účet. V kolonce „ověřené dokumenty“ není v žádosti vyplněn žádný údaj, tedy soud vychází z toho, že žadatelka nepředložila poskytovateli úvěru žádný podklad k ověření výše tvrzených příjmů a výdajů. Podstatné je, že nebyly nijak doloženy tzv. další čisté příjmy domácnosti, které měly představovat rozhodující část údajných příjmů žalované. Za zcela podhodnocené a nereálné pak považuje soud uváděné měsíční výdaje žadatelky ve výši 1.500 Kč, neboť uvedená částka je hluboko pod hranicí životního minima pro matku s dítětem v rozhodné době. Soudu nezbývá než konstatovat, že údaje uvedené v žádosti jsou co do příjmů i výdajů uvedeny nedostatečným a nevěrohodným způsobem. Předchůdce žalobce měl přihlédnout k tomu, že žalovaná byla svobodná, v postavení matky - samoživitelky zajišťující potřeby nezletilého dítěte, kdy je třeba počítat s vyššími obvyklými výdaji na bydlení, obživu, ošacení takové ženy a na ní závislé osoby. Soud poukazuje též na skutečnost, že pro žalovanou byl veden bankovní účet, z něhož měl předchůdce žalobce možnost objektivně ověřit skutečnou majetkovou situaci žalované před poskytnutím zápůjčky. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neověřil dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť netrval na doložení dokladů k osvědčení skutečných měsíčních příjmů a výdajů žalované.5. Ve věci byly provedeny další listinné důkazy - smlouvou o zápůjčce č. 544667598 ze dne 5. 6. 2019 a tabulkou umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaná v období od 17. 8. 2019 do 31. 3. 2022 zaplatila poskytovateli úvěru celkovou částku 11.100 Kč. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 5. 6. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaná od poskytovatele úvěru převzala částku 20.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit navýšené o konkretizovaný úrok a náklady služeb spojených s poskytnutím úvěru ve 18 splátkách ve výši 2.197 Kč. Žalovaná již od samého počátku porušovala povinnost úvěr splácet, neboť její úhrady nedosahovaly výše sjednané splátky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, o změně věřitele byla žalovaná informována.6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy částku 20.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelkou o úvěr a na její povinnost jednat poctivě. Předchůdci žalobce však nebyly předloženy žádné podklady, na základě kterých by mohl na straně příjmů a výdajů považovat za osvědčenou majetkovou situaci žadatelky o úvěr. Následky v obdobných případech opakovaně hodnotí Nejvyšší soud ČR, aktuálně např. v rozsudku ze dne 28. 5. 2024 č. j. 33 Cdo 1017/2024-146. Úvěr nebyl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném jejím skutečným majetkovým poměrům, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaná krátce po uzavření smlouvy přestala dodržovat sjednanou výši splátek. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované.10. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (účinnost postoupení k 27. 9. 2023), žalovaná byla o změně věřitele písemně vyrozuměna. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva o zápůjčce ze dne 5. 6. 2019, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru, podle § 87 ZSÚ neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl. Žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků a cen dalších služeb. Z tvrzení žalobce a z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná z poskytnutých prostředků 20.000 Kč vrátila celkem částku 11.100 Kč. Žalovaná je proto povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 8.900 Kč.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu