30 C 171/2024-29 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 29. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 36.841,98 Kč s konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení a úhrady smluvní pokuty ve výši 16.500 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 3. 9. 2020 po náležitém ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 100170373. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 33.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal žalobci za poskytnutý úvěr uhradit poplatek ve výši 37.210 Kč, skládající se z úroku ve výši 26.595 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9.115 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci za poskytnutí úvěru, činila 70.210 Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno týdenní splátkové období, kdy celková dlužná částka měla být splacena v celkem 78 splátkách, přičemž výše splátky od první do předposlední činila 901 Kč a poslední splátka činila 833 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný do zahájení řízení uhradil pouze částku 32.550 Kč. V důsledku prodlení žalovaného náleží žalobci smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, kterou žalobce limitoval a vyčíslil na 16.500 Kč.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. s účinností dne 22. 7. 2024. Neúčast u jednání žalovaný neomluvil, o odročení nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaný dne 3. 9. 2020 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100170373. Žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Vycházel z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání na plný pracovní úvazek ve výši 27.304 Kč. Výše příjmu byla ověřena z výplatních pásek žalovaného ze červen a červenec 2020. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v celkové výši 8.000 Kč bez rozlišení, jaká část výdajů je určena např. na bydlení (žalovaný uvedl pouze, že osobou žijící v nájmu, výši nákladů na bydlení neupřesnil). Žalovaný podle údajů v žádosti disponoval bankovním účtem. Poskytovatel úvěru nevyžadoval od žalovaného výpisy z účtu, ačkoli by právě ze zůstatků a pohybů na účtu žalovaného získal nejpřesnější údaje o jeho majetkové situaci. Přesto dospěl soud k závěru, že bylo v možnostech žalovaného z doložených příjmů 27.304 Kč při zohlednění výdajů 10.214 Kč (8.000 Kč na osobní výdaje plus bydlení a 2.214 Kč splátka předchozí půjčky u žalobce) platit žalobci týdenní splátku 901 Kč tj. cca 3.600 Kč měsíčně.4. Žalobce poskytl žalovanému částku 33.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 77 týdenních splátek po 901 Kč a poslední splátku ve výši 833 Kč. Vedle jistiny měl žalovaný zaplatit částku 26.595 Kč jako úrok, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9.115 Kč. Dle smlouvy činila zápůjční úroková sazba 88 %, která byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Její nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které mimo jiné obsahovaly ujednání o smluvní pokutě jako sankčním následku prodlení žalovaného. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tabulkou umoření. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty a z tabulky umoření. V předžalobní upomínce ze dne 11. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 47.738,92 Kč.5. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvo o úvěru.6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 1 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.10. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud předně vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Na daný právní vztah je tak třeba aplikovat nejen obecná ustanovení o úvěrové smlouvě, ale i ustanovení upravující spotřebitelské smlouvy.13. Soud dále dovodil, že ze strany žalobce byly splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce před uzavřením smlouvy z výplatních pásek zjistil údaje o příjmech žalovaného z pracovního poměru. Ve výdajích bylo kalkulováno se splátkami předchozího dluhu žalovaného u žalobce. Výši tvrzených odhadovaných výdajů považoval žalobce (i soud) za přiměřenou. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti nevycházel pouze z neověřených tvrzení žalovaného a splnil tak povinnost prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr poskytnutý dne 3. 9. 2020. Žalobce na základě uzavřené smlouvy poskytl žalovanému částku 33.000 Kč. Žalovaný se zavázal 78 týdenními splátkami zaplatit celkem 70.210 Kč, tedy více jak dvojnásobek poskytnuté částky. V tomto případě byla sjednána úroková sazba 88 % ročně a další poplatky za standardně poskytované služby. Soud se proto v případě smlouvy musel zabývat i tím, zda jsou žalobcem uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k výše citovaným ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z.14. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících ze smlouvy o úvěru soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Pokud by soud odděleně hodnotil jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal (náklady na zpracování úvěru, smluvní úrok, ceny za doplňkové služby), nemohla by patrně být konstatována jejich neplatnost z důvodu neadekvátnosti jejich výše. Soud však při svém rozhodování vycházel z toho, že na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě smlouvy o úvěru, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobcem. Dle soudu je proto namístě konstatovat neplatnost smluvního ujednání, neboť v celkovém kontextu se jedná o zjevně nepřiměřená ujednání. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaný v rámci (byť neplatného) smluvního vztahu žalobci částečně plnil minimálně 32.550 Kč. Právní jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru s obsahem, kterého se dovolává žalobce, nemůže podle