30 C 338/2023-26 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení domáhal zaplacení částky 100.560 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 68.628,23 Kč a poplatků ve výši 31.931,77 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.494,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9.297,29 Kč, úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 68.628,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 68.628,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 5. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. 311059548, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 79.651 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 78.151 Kč a částku za zpracování zápůjčky 1.500 Kč. Poskytovateli úvěru tak měl žalovaný vrátit celkem 169.651 Kč v 24 měsíčních splátkách po 7.069 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 5. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Žalovaný uhradil poskytovateli úvěru pouze částku 69.914 Kč, ke dni 30. 4. 2021 činila dlužná jistina částku 78.079 Kč a dlužný poplatek částku 49.157,22 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na dlužnou částku uhrazeno ničeho. Žalovaný nereagoval na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání dne 16. 1. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání bylo doručeno s účinností dne 18. 12. 2023 a zásilka soudu byla vhozena do schránky žalovaného dne 21. 12. 2023. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2020, smlouvou o úvěru ze dne 24. 5. 2020, tabulkou umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaný poskytovateli úvěru vrátil ve splátkách částku 69.914 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že 24. 5. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 90.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o částku za zpracování úvěru 1.500 Kč a o úrok v sazbě 69 %. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy (viz druhá strana smlouvy), na první straně smlouvy byl úrok stanoven na částku 78.151 Kč, což ale neodpovídá sazbě 69 %. Žalovaný porušil povinnost úvěr splácet, podle žalobce dluží částky uplatněné v žalobě s příslušenstvím. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí ani neprokazuje, že by zaplatil předchůdci žalobce či žalobci více než částku 69.914 Kč. 4. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaný uvedl o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Na základě výplatnic žalovaného za březen a duben 2020 vycházel předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy z toho, že žalovaný má příjem ve výši 24.758 Kč ze zaměstnání vykonávaného na plný pracovní úvazek. V zákaznické kartě je uveden údaj o tzv. dalších čistých příjmech domácnosti žadatele v částce 18.000 Kč, aniž by byl zmíněn zdroj a doklady k osvědčení tohoto tvrzeného příjmu. Předchůdci žalobce nebyl předložen žádný dokument, na základě kterého by mohl považovat za zjištěnou majetkovou situaci žadatele o úvěr po výdajové stránce. Žalovaný sdělil, že jeho měsíční výdaje činí 4.000 Kč, aniž tyto jakkoli specifikoval či doložil. V zákaznické kartě je současně výslovně uvedeno, že se jedná o výdaje„ odhadované“. Je tedy zřejmé, že nebyly žádným způsobem ověřovány, ačkoliv uváděná částka výdajů je zjevně podhodnocená a nevěrohodná a to již s ohledem na obvyklé náklady spojené s bydlením (nájemné, náklady na energie apod.), obživou a ošacením. Předchůdci žalobce soud vytýká především to, že se spokojil s tvrzeními žalovaného a nevyzval žalovaného k doložení výpisů z bankovního účtu zřízeného na jeho jméno. Ověření zůstatků a pohybů peněžních prostředků na účtu žalovaného by přitom představovalo nejprůkaznější zdroj informací o jeho majetkových poměrech. <i>5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 90.000 Kč. Nepochybně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelem o úvěr a na jeho povinnost jednat poctivě. Soud z důvodů uvedených v odstavci 4 shora uzavřel, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Úvěr tedy nebyl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. 9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl. Žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků (jejichž kapitalizovaná výše navíc ani neodpovídá smluvnímu ujednání) a poplatku za zpracování úvěru. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky, žalovaný byl o změně věřitele písemně informován. Z tvrzení žalobce a z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil částku 69.914 Kč. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 20.086 Kč. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o s