30 C 94/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 8. 1. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 16 388 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , došlo dne 21. 7. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru č. 0312314. , právnická osoba, ., jako právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do dne 21. 9. 2021 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1 444 Kč a dále paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru (úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč), tedy zaplatit celkovou částku 27 888 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč měsíčně, avšak sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Nejpozději dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky (tj. dne 22. 9. 2021) vzniklo poskytovateli úvěru právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky i na smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení žalované. Pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, odeslanou doporučeně dne 2. 11. 2023, na kterou nereagovala.2. Soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení, zda , právnická osoba, ., jako poskytovatel půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zda s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21. 7. 2020, v níž žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 14 904 Kč a že výše jejích měsíčních výdajů činí 12 090 Kč. Žalovaná v žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná. Žalobce k okolnostem ověřování listin a důkazů při uzavření smlouvy odkázal rovněž na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020 - 97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že „…stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě“. Zmínil i rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, kdy se odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv „žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu“. Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího – a to uvést je pravdivě.3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila.4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 7. 2020, smlouvou o úvěru č. 0312314 ze dne 21. 7. 2020, tabulkou umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaná v období od 22. 7. 2020 do 25. 5. 2022 zaplatila poskytovateli úvěru celkovou částku 19 000 Kč (10 x 500 Kč, 8 x 1 000 Kč a 3 x 2 000 Kč). Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 21. 7. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaná od poskytovatele úvěru převzala částku 15 000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit navýšené o konkretizovaný úrok a náklady služeb spojených s poskytnutím úvěru ve 14 splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná již od 3. splátky porušila povinnost úvěr splácet, neboť její úhrady nedosahovaly výše sjednané splátky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, o změně věřitele byla žalovaná informována.5. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaná uvedla o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Na základě oznámení o přiznání dávky a předložených složenek vycházel poskytovatel úvěru z toho, že žalovaná má pravidelný příjem měsíční příjem 14 904 Kč. Tento jediný příjem žalované je uveden v kolonce „rodičovský příspěvek, výživné“, není tedy jednoznačné, zda částka 14 904 Kč představuje pouze rodičovský příspěvek, nebo rovněž výživné, které žalovaná zřejmě pobírala na děti, které měla v péči. Žalovaná byla v rozhodné době svobodná, vedla samostatnou domácnost. Příjem žalované z rodičovského příspěvku (případně výživného) byl jediným zdrojem pro pokrytí nákladů tříčlenné domácnosti tj. žalované a dvou dětí, jejichž věk nebyl v žádosti nijak konkretizován. Předchůdce žalobce po žalované žádal rovněž uvedení informací o jejích měsíčních výdajích, které jsou uvedeny v celkové výši 12 090 Kč, z toho na bydlení a energie 3 000 Kč a 9 090 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. V žádosti není nijak specifikován způsob uspokojování bytové potřeby žalované, tedy zda s dětmi bydlela ve vlastní nemovitosti, u rodičů, v nájemním či družstevním bytě. Soudu nezbývá než konstatovat, že údaje uvedené v žádosti jsou zejména co do výdajů uvedeny nedostatečným způsobem. Soud vycházel z životního minima pro matku žijící se dvěma dětmi mladšími šesti let, které v roce 2020 činilo 7 490 Kč a z normativních nákladů v družstevním či vlastním bydlení v roce 2020, které pro jednotlivce se dvěma dětmi činily 9 461 Kč. U starších dětí by částka životního minima spolužijících osob byla ještě vyšší, totéž platí pro výdaje v případě nájemního bydlení. Předchůdce žalobce měl podle přesvědčení soudu přihlédnout k tomu, že žalovaná byla svobodná, v postavení matky - samoživitelky zajišťující dvě děti, kdy je třeba počítat s vyššími obvyklými výdaji na bydlení, obživu, ošacení takové ženy a na ní závislých osob. Pokud obvyklé náklady předvídané příslušnými předpisy k uspokojení potřeb rodiny žalované dosahovaly téměř 17 000 Kč, měl předchůdce žalobce spolehlivě prověřit, zda žalovaná opravdu vystačí s tvrzenou částkou o cca 5 000 Kč nižší. Jestliže poskytovatel úvěru netrval na doložení skutečných měsíčních výdajů žalované, neověřil dostatečně její úvěruschopnost.6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty