9 C 134/2024 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 25. 3. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným od původního věřitele – , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 5. 2023. Oznámení o postoupení pohledávky podepsané postupitelem bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 1406047405, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 18. 5. 2023 bezúročnou zápůjčku ve výši 9 000 Kč, která měla být dle čl. 1.6 jednorázově splacena dne 15. 6. 2023 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o zápůjčku právě přes webové stránky , Anonymizováno, a následně byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně a včas splatit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil (v opačném případě by zápůjčka nemohla být poskytnuta). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Nárok žalobce tvoří pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 9 000 Kč a z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky dle čl. 1.3 smlouvy o zápůjčce 3 420 Kč; oba nároky splatné společně dne 15. 6. 2023. Žalovaný na dluh nic neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 13. 5. 2024. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne 18. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce č. 1406047405. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 9 000 Kč. Částka byla poukázána na žalovaným označený účet dne 18. 5. 2023. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 420 Kč do 15. 6. 2023. Poplatek byl poplatkem za sjednání smlouvy a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný v rámci smlouvy prohlásil, že má dostatečné příjmy, aby mohl celkovou částku ke splacení splatit. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce, ze standardních informací o zápůjčce a z dokladu o poukázání částky 9 000 Kč na účet označený žalovaným.Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo na základě rámcové smlouvy ze dne 1. 1. 2023 realizační smlouvou ze dne 30. 5. 2023. Postoupení pohledávky žalovanému oznámil původní věřitel dopisem ze dne 17. 10. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován rovněž v předžalobní upomínce ze dne 17. 10. 2023. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původní věřitelem společnosti , právnická osoba, .Smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným byl spotřebitelskou smlouvou (žalovaný smlouvu uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba). Proto bylo nutno aplikovat rovněž výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu žalobce nebyl schopen náležitě doložit, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného požadovaným způsobem. Žalobce sám připouštěl možnost posouzení nároku jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) ani tehdy, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z dlužné jistiny cokoliv splatil. Proto soud žalobci přiznal částku 9 000 Kč odpovídající dlužné jistině. Ve vztahu ke sjednanému poplatku ze zápůjčky s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o