9 C 26/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 25. 1. 2024 se žalobkyně jako zletilé dcery žalovaného domáhaly vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zvýšení výživného pro každou ze žalobkyň na částku 5 100 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2023. Žaloba byla odůvodněna tím, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 1. 2014, č.j. 12 Nc 3433/2013-24, byly svěřeny tehdy nezletilé žalobkyně do péče matky, kdy otci bylo stanoveno výživné na každou z dcer v částce 2 500 Kč měsíčně. Od vydání předmětného rozsudku uplynulo 10 let. Otec je nově zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s čistým příjmem 30 000 Kč měsíčně. S ohledem na doporučující tabulky ministerstva by měla činit vyživovací povinnost otce částku ve výši minimálně 18 % na každou z dcer. Dle omezení musí povinnému zůstat minimálně 66 % z příjmu, celkový součet výživného na obě dcery by tak měl činit 34 % z příjmu. Tomu odpovídá na každou z dcer výživné cca 5 100 Kč měsíčně. Obě dcery jsou nadále nezaopatřeným dítětem, kdy obě studují střední školu s maturitou, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , právnická osoba, v , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, , a to třetí ročník.2. Žalovaný se přes výzvu soudu k návrhu na zvýšení výživného nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu zaměstnavatele dne 20. 3. 2024. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Při jednání soudu žalobkyně dále uvedly, že jsou s otcem sporadicky v kontaktu. Žalobkyním je známo, že ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá insolvenční řízení. Žalobkyně nechtěly žalovanému způsobit další problémy, tedy přivodit mu situaci, kdy by nebyl schopen plnit podmínky oddlužení. Žalovanému jsou v současné době prováděny srážky přibližně ve výši 12 000 Kč měsíčně. Základní částka, která musí být placena, aby oddlužení mohlo řádně pokračovat, činí 2 300 Kč měsíčně. Každá ze žalobkyň tedy nově požadovala na výživném částku 4 500 Kč měsíčně, ve zbývající části vzaly žalobu zpět. Žalobkyně dále uvedly, že jim žalovaný příležitostně přispívá několika sty korun měsíčně. Navrhly proto, aby při určení dluhu na výživném vzniklém zvýšením výživného bylo zohledněno, že žalovaný každé ze žalobkyň v rámci sporného období přispíval měsíčně částkou 450 Kč. Žalobkyně proto navrhly, aby byl dluh za 7 měsíců určen na částku 10 850 Kč pro každou z nich (zvýšením výživného vzniklý nedoplatek činí za 7 měsíců po , právnická osoba, Kč celkem 14 000 Kč, od toho odečteno částečné plněné po 450 Kč za 7 měsíců). Žalobkyně dále navrhly, aby žalovanému bylo umožněno dluh na výživném splácet po 500 Kč měsíčně pro každou ze žalobkyň. Při takto určených splátkách bude žalovaný nadále schopen plnit podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře.4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že výživné pro žalobkyně bylo naposledy upraveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 39. 1. 2014, č.j. 12 Nc 3433/2013-24. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobkyň (matky , jméno FO, a žalovaného) o svěření obou tehdy nezletilých žalobkyň pro dobu po rozvodu manželství do péče matky. Otec se zavázal přispívat na výživu každé ze žalobkyň počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu částkou 2 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 3. 2014. Z odůvodnění rozsudku vyplývalo, že matka měla vyživovací povinnost k dvěma dětem a k dceři, které bylo 19 let a na kterou její otec přispíval částkou 1 700 Kč měsíčně. Výdělek matky v průměru činil asi 14 000 Kč čistého měsíčně, další příjem měla za tréninky na základě dohody o provedení práce, tento příjem činil 1 000 Kč pololetně. Otec (žalovaný) měl dvě vyživovací povinnosti. Jako osoba samostatně výdělečně činná se věnoval stavební činnosti s příjmem asi 20 000 Kč měsíčně, z podnikatelské činnosti měl dluhy. Děti chodily do Základní školy Komenského. Věnovaly se závodnímu plavání, kde byly minimální poplatky, byly zdravé a jejich potřeby odpovídaly věku. O úpravě péče o nezletilé děti uzavřeli rodiče dohodu, která se zájmům dětí nepříčila a se kterou souhlasil opatrovník. Soud ji proto dle § 906 odst. 2 o. z. schválil. Dohoda rodičů o výživném byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 910 a násl. o. z., soud ji proto rovněž schválil. Uvedené skutečnosti soud zjistil z opatrovnického spisu.5. Z potvrzení o studiu vystavených dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že obě žalobkyně jsou ve školním roce 2023/2024 žákyněmi třetího ročníku Krkonošského gymnázia a , právnická osoba, v Hostinném.6. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je s účinností od 18. 9. 2023 zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ., přičemž pracuje jako stavební mistr. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2023. Dodatkem ze dne 6. 12. 2023 byl pracovní poměr prodloužen do 20. 12. 2024. V měsících říjen 2023 až únor 2024 dosáhl žalovaný průměrné čisté mzdy ve výši 30 749 Kč měsíčně. S účinností od ledna 2024 byly ze mzdy prováděny srážky (12 072 Kč v lednu 2024 a 11 982 Kč v únoru 2024). Tyto skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy s dodatkem a z potvrzení o příjmu.7. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2024, č.j. KSHK , spisová značka, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že soud schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.8. Dle § 910 odst. 1, 2 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.9. Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobkyň v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného.10. Žalobkyně vzaly při jednání soudu dne 30. 4. 2024 žalobu částečně zpět. Soud proto postupoval dle § 96 o.s.ř. a řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí zastavil (výrok I.).11. Soud předně dospěl k závěru, že v době od poslední úpravy výživného nastala na straně obou žalobkyň taková změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného. Poslední rozhodnutí o úpravě výživného nabylo právní moci dne 10. 3. 2014, tedy před 10 lety. Za dobu 10 let se potřeby žalobkyň nepochybně minimálně zdvojnásobily. Žalobkyně byly v té době žákyněmi základní školy v místě bydliště. V současně době jsou obě žalobkyně žákyněmi střední školy v Hostinném, tedy mimo místo bydliště. Dle soudu by aktuální potřeby žalobkyň odůvodňovaly zvýšení výživného i na jimi původně požadovanou částku 5 100 Kč měsíčně. Zvýšení výživného na částku 4 500 Kč pro každou ze žalobkyň tedy nepochybně odpovídá jejich aktuálním potřebám. Matka žalobkyň pak plní svoji vyživovací povinnost rovněž další osobní péčí. Dle ustálené soudní praxe by z příjmů povinného rodiče měla být na výživné jeho dětí použita asi čtvrtina až třetina, což v posuzované věci činí přibližně 7 750 Kč až 10 000 Kč. Prostor pro případné zvýšení výživného byl v daném případě limitován možnostmi a schopnostmi žalovaného. Je třeba k