16 C 132/2025-26 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení zahájeného na návrh, doručený zdejšímu soudu dne 27. 5. 2025, je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 050 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 4. 2024. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 10 800 Kč, vyplacené žalovanému bezhotovostní platbou na účet žalovaného dne 15. 4. 2024, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 808 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky za odeslané písemné výzvy ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované za období od 16. 5. 2024 do 16. 5. 2025 ve výši 3 942 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení uvedeného ve výroku II rozsudku.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dne 26. 9. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 31. 10. 2025.3. Soud vzal na základě účastníky předložených listin za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 15. 4. 2024 se žalovaným smlouvu o zápůjčce. V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 800 Kč a žalovaný se uvedenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 808 Kč zavázal vrátit do 15. 5. 2024. Ve smlouvě byla sjednána i výše nákladů, kterou je žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky oprávněna požadovat, a sice částku 500 Kč za upomínku/výzvu k úhradě. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 800 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě dne 15. 4. 2024. Žalovaný na smlouvu o zápůjčce nezaplatil ničeho. Žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dluhu upomínkami ze dne 22. 5. 2024, 29. 5. 2024, 5. 6. 2024, 14. 6. 2024 a ze dne 29. 6. 2024. Naposledy byl žalovaný o úhradu dlužné částky upomenut předžalobní upomínkou ze dne 30. 1. 20254. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zapůjčila na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 10 800 Kč. Žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by poskytnutou zápůjčku vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu zápůjčka nebyla poskytnuta.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného, nicméně i přes výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů jednak zůstala tvrzení žalobkyně pouze v obecné rovině (nevypovídající nic konkrétního o schopnosti žalovaného splácet úvěr), jednak k těmto svým tvrzením neoznačila žádné důkazy.Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 15. 4. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.10. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 800 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný neuhradil ničeho a je tak povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 10 800 Kč.11. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 250 Kč (sestávající z poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů za odeslané upomínky a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 608 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.12. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 20 050 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 10 800 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy co do jistiny 53,8 % ku 46,2 % ve prospěch žalobkyně). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení, se (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) jeví jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný.