16 C 149/2025-35 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 49 587,95 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 8. 1. 2025 pod č. 775922003, na základě které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 35 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, který měl být splacen spolu s příslušenstvím nejpozději dne 11. 5. 2025. Předmětem žaloby je tak pohledávka v celkové výši 49 587,95 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 14 587,95 Kč.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dne 3. 11. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 12. 2025.3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 8. 1. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, dle které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 35 000 Kč. Žalovaný však nesplatil sjednanou částku řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění Dodatku k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 20254. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu, ze Smlouvy o postoupení pohledávek vč. Dodatku, z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy s podacím lístkem.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože jí sporná pohledávka byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společnosti , právnická osoba, Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 35 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, emailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně však nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně k výzvě soudu dne 10. 10. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací jeho osoby v databázích příslušných rejstříků. Žalobkyně však příslušnou dokumentací o prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. I přes výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů tak zůstala tvrzení žalobkyně pouze v obecné rovině (nevypovídající nic konkrétního o schopnosti žalovaného splácet úvěr), když ke svým tvrzením neoznačila ani žádné důkazy.10. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 8. 1. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.11. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 35 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný neuhradil ničeho, když žalovaný neprokázal (a ani netvrdil), že by na jistinu cokoli zaplatil. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku 35 000 Kč.12. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.13. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 49 587,95 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 35 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 70,60 % ku 29,40 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu 41,20 % nákladů, které musela v řízení vynaložit. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 750 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 700 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 4 150 Kč a žalovaný je povinen jí nahradit již zmíně