19 C 147/2025-41 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2025 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 30 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 23. 8. 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že původní věřitel společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřel se žalovaným dne 23. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. 509641003, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 8. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 750 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku ve výš 5 750 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobce popsal způsob poskytování úvěru původním věřitelem s tím, že peněžní prostředky byly žalovanému prokazatelně poskytnuty, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 2. 2025. Původní věřitel úvěr žalovanému dle žalobce vyplatil úvěr dne 23. 7. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, .Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žalobce požadoval, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena.K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích, přičemž žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v nějaké databázi dlužníků, tj. v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí apod. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem převedena částka 25 000 Kč. K tomu navrhl dotaz soudu na Moneta Money bank a.s., zda byla čerpána částka 25 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 23. 7. 2024 a kdo byl k tomuto dni vlastníkem či disponentem bankovního účtu. Dále žalobce k výzvě soudu doplnil, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho.Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání spolu s žalobou mu bylo doručeno do datové schránky žalovaného dne 28. 8. 2025 Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobce se k jednání soudu omluvil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.Na základě předložených důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025, výpis potvrzující autorizační platbu žalovaného, výpis potvrzující platbu částky 25 000 Kč dne 23. 7.2024 ve prospěch účtu žalovaného, zpráva , právnická osoba, . potvrzující, že na účet vedený pro žalovaného byla uvedeného dne připsána platba ve výši 25 000 Kč se zprávou „Půjčka od , Anonymizováno, .cz č. 509641003“, upomínka poskytovatele úvěru i předžalobní výzva ) vzal soud za prokázané, že žalovanému byla ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka 25 000 Kč. Žalobce netvrdil ani nedoložil, že by jeho právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce a následně žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutou částku cokoli splatil. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 25 000 Kč, která odpovídá rozdílu mezi žalovaným získanou částkou 25 000 Kč a vrácenou částkou 0 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Soud proto žalobu zamítl co do částky 5 750 Kč, neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části neoprávněně uplatněných úroků z prodlení (výrok II).V posuzované