19 C 215/2025-49 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2025 domáhá proti žalovanému zaplacení částky 25 848 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 848 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 10. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. 794664007, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 11. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru dne 15. 11. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 25 848 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru 20 000 Kč, smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 4 008 Kč a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 1 840 Kč, nejpozději splatných 14. 11. 2024, to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru.Žalobce popsal způsob poskytování úvěru původním věřitelem s tím, že peněžní prostředky byly žalovanému prokazatelně poskytnuty, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako novým věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 16. 4. 2025.K otázce prověření úvěruschopnosti žalobce k výzvě soudu v podání ze 17. 10. 2025 uvedl, že dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, na které odkazuje úvěrová smlouva, byl žalovaný informován v odst. 7.11., že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný dále podle odst. 7.12. OP souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 1.2. OP prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobce požádal, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena.Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání spolu se žalobou a výzvou k vyjádření mu bylo doručeno do datové schránky dne 24. 9. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobce se k jednání soudu omluvil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.Na základě předložených důkazů (rámcová smlouva o postoupení pohledávek z 12. 12. 2024, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025, smlouva o úvěru č. 794664007 včetně obchodních podmínek poskytovatele úvěru, dodatky č. 1-8 ke smlouvě o úvěru č. 794664007, výpis z běžného účtu potvrzující platbu částky 8 000 Kč dne 10. 1. 2024, částky 8 000 Kč dne 22. 1. 2024 a částky 4 000 Kč dne 23. 1. 2024 ve prospěch účtu žalovaného, potvrzení poskytovatele úvěru o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. 794664007 dokládající poskytnutí úvěru a příchozí úhrady a jejich započtení, upomínka poskytovatele úvěru ze dne 18. 3. 2024 i předžalobní výzva k okamžité úhradě z 14. 11. 2024) vzal soud za prokázané, že žalovanému byla ze strany původního věřitele , právnická osoba, prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný zaplatil na závazky z uvedené úvěrové 6 x 4 600 Kč, tj. 27 600 Kč, které poskytovatel úvěru započetl na poplatky za prodloužení smlouvy dle jednotlivých dodatků ke smlouvě o úvěru. Žalobce však nedoložil, že by jeho právní předchůdce coby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce ani na výzvu soudu nepředložil důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou převedl ve třech platbách bezhotovostně na jeho účet. Dle provedeného dokazování potvrzením poskytovatel úvěru , právnická osoba, o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. 794664007 žalovaný na poskytnutou částku uhradil 6 x 4 600 Kč, tedy celkem 27 600 Kč. Žalovaný tedy uhradil více, než byla poskytnutá částka. Žalobci tedy žádný nárok z titulu bezdůvodného obohacení nesvědčí. Proto soud žalobu výrokem I. rozsudku v plném rozsahu zamítl.Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadoval. Pro soud rozhodl výrokem II. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.