9 C 277/2025-21 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 21. 10. 2025 a upřesněnou dne 3. 11. 2025 se žalobce domáhal určení, že od 17. 9. 2017 není vlastníkem ve výroku I. specifikovaného vozidla. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2017 prodal uvedené vozidlo žalovanému, spolu s jeho příslušenstvím, a to za dohodnutou kupní cenu ve výši 5 000 Kč, která byla uhrazena při podpisu smlouvy. Vedle samotného vozidla byl žalobcem po podpisu kupní smlouvy žalovanému předán technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu a také plná moc k provedení změny vlastníka v evidenci vozidel, neboť se žalovaný zavázal k provedení této změny na své náklady včetně zajištění evidenční kontroly. Následně žalobce zjistil, že ke změně vlastníka v evidenci vozidel nedošlo a jako vlastník předmětného vozidla je stále evidován on. Žalobce tedy v červenci 2018 žalovaného elektronicky vyzval k provedení změny. Přestože žalovaný uskutečnění změny slíbil a žalobce se na to spolehl, ke změně nedošlo. Opakovaně žalobce žalovaného vyzval ke splnění jeho závazku ještě v lednu 2025, avšak opět bezvýsledně. Žalobce chtěl sám uskutečnit změnu, nicméně mu bylo příslušným správním orgánem ve , adresa, sděleno, že jeho žádosti nebude vyhověno, neboť i za využití ust. § 8a odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, kdy již není dle jeho ust. § 8 odst. 2 nutno předkládat protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu a dle ust. § 10 odst. 4 není na překážku změny vlastníka v registru chybějící osvědčení o registraci vozidla, je třeba dle ust. § 10 odst. 1 pro zápis změny vlastníka splnit podmínky ust. § 6 odst. 3 písm. b), d) až f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy mimo jiné musí být splněna povinnost mít na vozidlo sjednané pojištění odpovědnosti z jeho provozu a jeho skutečný stav musí odpovídat stavu evidovanému, což je pro žalobce nedosažitelné. Zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 7. 2025 doručeným 11. 7. 2025 k provedení změny vlastníka vozidla, přičemž žalovaný byl upozorněn, že v případě jeho nečinnosti bude žalobce nucen věc řešit soudní cestou. Tato výzva však zůstala bez odezvy. Za situace, kdy žalobce drží pouze kupní smlouvu ze dne 17. 9. 2017, mu nezbývá než postupovat dle návodu daného nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016 a další ustálené judikatury a domoci se opravy v registru vozidel zapsaných údajů dle zák. č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v platném znění, na základě rozsudku o určení, že již není vlastníkem předmětného vozidla. Žalobce svůj naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby dle ust. § 80 o.s.ř. odvozuje od skutečnosti, že je stále v registru vozidel veden jako vlastník a provozovatel a uvedení evidenčního stavu do souladu s faktickým stavem nelze dosáhnout jinak2. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Žalobce s tímto postupem soudu souhlasil. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřil, i když mu výzva k vyjádření byla doručena do vlastních rukou dne 11. 11. 2025. Souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu ve výroku I. specifikované vozidlo kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2017 za kupní cenu 5 000 Kč, která byla zaplacena v hotovosti. Ve smlouvě bylo uvedeno, že prodávající vystavil při podpisu smlouvy kupujícímu plnou moc, která opravňuje kupujícího provést změny v evidenci vozidel. V roce 2018 žalobce vyzýval žalovaného v rámci SMS komunikace ke zjednání nápravy stavu, kdy byl žalobce v registru vozidel nadále evidován jako vlastník předmětného vozidla. Výzvou ze dne 7. 7. 2025 vyzval žalobce žalovaného, aby zjednal nápravu stavu, kdy v rozporu s dohodou účastníků nezajistil změnu údajů o vlastníkovi vozidla v registru vozidel. Pro případ, že tak neučiní, byl vyrozuměn, že bude postupováno soudní cestou. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z kupní smlouvy, z SMS komunikace účastníků a z výzvy ze dne 7. 7. 2025.4. Dle údajů v registru vozidel vlastní a provozuje sporné vozidlo žalobce. Tato skutečnost byla zjištěna ze zprávy , právnická osoba, ve , adresa, .5. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce prokázal kupní smlouvou, že sporné vozidlo dne 17. 9. 2017 prodal žalovanému. Žalovaný nijak nerozporoval, že vozidlo od žalobce uvedeného dne koupil. V rozporu s dohodou účastníků žalovaný jako kupující nezajistil provedení změny údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel. Za tohoto stavu je nadále v registru vozidel jako provozovatel a vlastník vozidla zapsán žalobce, ačkoliv vozidlo prodal žalovanému. Aktuálně není možné, aby sám žalobce dosáhl změny údajů v registru vozidel, konkrétně zápisu žalovaného jako osoby, která se dne 17. 9. 2017 stala vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žaloba o určení vlastnictví k vozidlu jako k movité věci, respektive o určení, že vlastníkem vozidla není ode dne uzavření kupní smlouvy žalobce, tak je v podstatě jediným prostředkem, jak dosáhnout uvedení údajů v registru vozidel do souladu s faktickým stavem.9. V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, se k možnosti určení vlastnictví k vozidlu v občanském soudním řízení mj. uvádí: „... 51. Konečně je třeba se zaměřit na navrhovatelem tvrzený rozpor napadeného ustanovení s právem každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jak se podává ze shora uvedeného, právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. Ústavní soud přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. 52. Zaprvé, napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek [srov. obdobně bod 46 nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.) či bod 75 nálezu ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 (124/2021 Sb.)]. Zadruhé, právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů. 53. Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový nebo dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech... 55. Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se