11 C 87/2026-30 – Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 750 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 8. 2023 elektronickou formou prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č.ú. , č. účtu, dne 25. 8. 2023. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč ve lhůtě do 24. 9. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce neuhradil žádnou částku. V důsledku prodlení žalovanému vznikla v souladu se smluvním ujednáním povinnost uhradit kromě zákonného úroku z prodlení rovněž účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč – písemné výzvy odeslány byly ve dnech 1. 10. 2023, 8. 10. 2023, 15. 10. 2023, 24. 10. 2023, 8. 11. 2023. Žalobkyně dále s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1% denně z dlužné částky, a to konkrétně ode dne 25. 9. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky do dne sepisu žaloby, kdy tuto vyčísluje částkou 8 510 Kč.Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného. V této souvislosti si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Ověření příjmů žalovaného bylo provedeno na základě příchozích transakcí z kontomatiku žalovaného, kdy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena v červnu 2023 mzda ve výši 30 159 Kč, v červenci 2023 mzda ve výši 29 114 Kč a v srpnu 2023 mzda ve výši 28 937 Kč. Průměrný měsíční příjem Žalovaného tedy činil 29 403 Kč. Žalovaným tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč byly nižší než částka nezabavitelného minima1, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila částku 13 638 Kč. Žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti tedy vycházela z částky nezabavitelného minima. Na základě zjištěných informací o žalovaném žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.2. Žalovaný se k podané žalobě se nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 9. 6. 2026 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 22. 5. 2026. Soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a listin tvořících její nedílnou součást (všeobecné obchodní podmínky) bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splatit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč a dalšími poplatky s úvěrem souvisejícími ve lhůtě do 24. 9. 2023. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále rovněž mj. povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínací náklady) po 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu.Z vápisu transakce z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 10 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. , č. účtu, dne 25. 8. 2023.Z upomínek ze dne 1. 10. 2023, 8. 10. 2023, 15. 10. 2023, 24. 10. 2023, 8. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu vyplývajícího ze smlouvy, naposledy dne 29. 7. 2025, jak bylo zjištěno z předžalobní výzvy.Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (exekuční restřík, příchozí transakce z aplikace kontomatik) bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele Policie KH kraje dne 14. 6. 2023 mzdu ve výši 30 159 Kč, dne 13. 7. 2023 mzdu ve výši 29 114 Kč a dne 14. 8. 2023 mzdu ve výši 28 937 Kč. V exekučním rejstříku a insolvenčním resjtříkku je žalovaný bez záznamu.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou dne 29. 7. 2025.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání