115 C 26/2025-61 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výroku I. Úvěrová smlouva byla uzavřena dne 15. 1. 2024 na částku 40 000 Kč a měla být splácena ve 48 splátkách včetně úhrady za pojištění. Smlouva byla uzavřena na dálku emailem, přičemž žalovaný ji podepsal uvedením svého jména, příjmení a jedinečného kódu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a uhradil pouze osm splátek po 3 049 Kč, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokuty ve výši 998 Kč za dvě splátky opožděné o více než 30 dní. Současně jí vznikl nárok na náhradu nákladů prodlení ve výši 600 Kč za tři splátky opožděné o více než 15 dní. Tyto náklady byly sjednány v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru a odpovídají skutečným nákladům žalobkyně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě jeho dokladů, včetně dokladů o příjmu, dalších poskytnutých informací a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, přičemž bylo zjištěno, že má dostatečné volné zdroje ke splácení. Současně byla ověřena jeho úvěrová historie v registrech SOLUS a NRKI. Žalobkyně uvedla, že původně uplatněná úroková sazba ve výši 76,05 % odpovídala její obchodní politice v době uzavření úvěrové smlouvy. V reakci na vývoj judikatury však žalobkyně částečně vzala žalobu zpět a snížila požadovanou výši smluvního úroku na 20 %, tedy o 56,05 %. V návaznosti na toto snížení provedla přepočet jednotlivých složek uplatněné pohledávky. Při původní úrokové sazbě činila celková požadovaná částka po zaokrouhlení 48 235 Kč. Po přepočtu smluvního úroku na sazbu 20 % činí nově požadovaná částka 42 860 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neurčil přednostní splácení jistiny, a takové ujednání nebylo ani součástí smlouvy. Proto žalobkyně nadále požaduje úhradu jistiny, kapitalizovaného úroku přirostlého ke dni zesplatnění přepočteného na sazbu 20 %, úroku po zesplatnění v téže výši, smluvních sankcí sjednaných ve smlouvě, nákladů za vymáhání, zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žalobkyně rovněž upravila výši požadované smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy. Původně uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 45 889,95 Kč, kterou požadovala ke dni 8. 9. 2025 ve výši 12 160,85 Kč. Po změně výše úroku žalobkyně nově požaduje smluvní pokutu počítanou z částky 40 514,53 Kč, a to opět pouze do dne 8. 9. 2025, v celkové výši 10 736,35 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 1. 2024 uzavřena úvěrová smlouva na částku 40 000 Kč podle ustanovení § 2395 o.z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v návrhu popsala způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (zjišťování příjmů – potvrzením od zaměstnavatele firmy , právnická osoba, , , adresa, a výdajů); konečně sama skutečnost, že žalovaný byl schopen hradit úvěr je patrná i z platební historie – úhrada prvních 8 splátek. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu platnou a žalobkyni přiznal dosud neuhrazené nároky z titulu výše uvedené smlouvy, tj, jistinu, smluvní pokutu a příslušenství. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že by na některý z nároků, který žalobkyně eviduje jako neuhrazený, čehokoliv zaplatil, proto bylo žalobě vyhověno.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalovaná částka činila 53 596 Kč a žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu, zatímco žalovaný úspěch neměl. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, které zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 020 Kč, náklady právního zastoupení advokátem - při tarifní hodnotě 53 596 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 260 Kč za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzvu a další písemné podání ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby), režijní paušál 4x 450 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad. Celkové náklady řízení žalobkyně tedy činí 20 976,40 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v této výši.