15 C 50/2026-108 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených ve výrocích shora. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 20. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 457659002, na jejímž základě jí poskytl úvěr, který žalovaná postupně dodatky navýšila až na celkovou výši 23 800 Kč se splatností do dne 28. 5. 2025. Žalovaná úvěr řádně čerpala, avšak do dne splatnosti jej nesplatila a dostala se do prodlení. Ve smlouvě se zavázala uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 10 372 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 32 672 Kč tvořená nesplacenou jistinou a smluvním úrokem, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Úvěr byl žalované vyplacen bankovním převodem na její bankovní účet. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně dne 20. 10. 2025.Podáním ze dne 13. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k úroku ve výši 8 887 Kč s příslušenstvím. Současně upřesnila, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila původnímu věřiteli dne 10. 1. 2025 částku 1 871 Kč, dne 14. 2. 2025 částku 6 631 Kč a dne 1. 4. 2025 částku 6 232 Kč, tedy celkem 14 734 Kč, z čehož byla částka 3 887 Kč započtena na jistinu a částka 10 847 Kč na smluvní úrok. Dále žalovaná uhradila dne 10. 6. 2025 částku 5 000 Kč, která byla započtena na jistinu. Před podáním žaloby pak žalovaná zaplatila dne 28. 12. 2025 částku ve výši 1 500 Kč, která byla rovněž započtena na jistinu.Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 96 odst 1 až 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí zastavil (výrok I.). Předmětem sporu poté zůstalo zaplacení částky 23 785 Kč s příslušenstvím.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednáníŽalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, , a žalovanou byla dne 20. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 457659002, na jejímž základě věřitel poskytl žalované úvěr, který byl postupně navýšen až na celkovou výši 23 800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 10 372 Kč nejpozději do dne 28. 5. 2025. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši, avšak ke dni splatnosti jej řádně nevrátila a dostala se do prodlení. Na úvěr uhradila postupně částky v celkové výši 21 234 Kč, z nichž byla část započtena na smluvní úrok a část na jistinu, přičemž převážná část jistiny zůstala nesplacena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila společnost , právnická osoba, mimo jiné i pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána, a to i předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2025. Tyto skutečnosti soud zjistil zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, z dokladů o čerpání úvěru, z přehledu provedených plateb žalovanou, ze smlouvy o postoupení pohledávek a z předžalobní upomínky.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud přezkoumal žalobou uplatněný nárok na základě výše citovaných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena úvěrující společností (viz shora).Dle soudu žalobkyně nebyla schopna náležitě doložit, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované zákonem požadovaným způsobem. Žalobkyně tvrdila pouze to, že její právní předchůdce prověřil osobu žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nepostupuje s odbornou péčí a vychází pouze z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků či úpadců. Nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného současně vyplývá, že přijetím částky 23 800 Kč se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila a že to, oč se obohatila, je žalovaná povinna žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná uhradila toliko částku 21 234 Kč, rozdíl mezi poskytnutým úvěrem 23 800 Kč a touto částkou je tak povinna vrátit z titulu bezdůvodného obohacení (výrok II.).Proto soud žalobkyni přiznal částku 2 566 Kč odpovídající dlužné jistině. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud žalobci nepřiznal částku odpovídající poplatku za sjednání úvěru s příslušenstvím, ani úrok z prodlení z přisouzené částky ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaná se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve lhůtě určené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud z uvedených důvodů žalobu částečně zamítl (výrok III.).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná; z obsahu spisu nevyplynulo, že by jí jakékoliv náklady související s tímto řízením vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.Posledním výrokem rozhodl soud o vrácen