15 C 59/2026-32 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 4.3.2026 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení celkové částky 44 123,68 Kč, sestávající z dlužné jistiny 19 735,55 Kč, dlužného poplatku 14 388,13 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 725,16 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 152,34 Kč; současně žádala, aby žalované byla uložena povinnost hradit i nadále úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 19 735,55 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a vedle toho také zákonný úrok z prodlení ve stejné výši 12,75 % ročně od téhož data do zaplacení, přičemž smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč zahrnuje jak již postoupenou smluvní pokutu 7 884,33 Kč, tak i další smluvní pokutu vypočtenou sazbou 0,1 % denně z dlužné částky za období od 22.10.2025 do 21.12.2025. K odůvodnění uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 29. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Poskytovatel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované na základě jí sdělených a doložených údajů, zejména potvrzení o příjmu, výplatnice a pracovní smlouvy. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a žalovaná ve smlouvě potvrdila jejich pravdivost i porozumění podmínkám úvěru. Na základě tohoto posouzení byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 35 438 Kč ve 52 týdenních splátkách po 682 Kč. Žalovaná však své splátkové povinnosti neplnila řádně a včas a uhradila pouze 700 Kč. K 15. 4. 2024 činila dlužná jistina 19 735,55 Kč a dlužný poplatek 14 388,13 Kč, přičemž dluh byl dále úročen smluveným úrokem a úrokem z prodlení. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 21. 10. 2025, o čemž byla žalovaná vyrozuměna, a žalobkyně z toho dovozuje svou aktivní legitimaci.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Soud vzal za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a žalovanou byla dne 29. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě výplatních pásek za měsíc červen 2023, přičemž zjištěný celkový příjem činil 15 767 Kč; výdaje byly v zákaznické kartě uvedeny pouze jako „odhadované“ ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 35 438 Kč ve splátkách, přičemž rozdíl oproti poskytnuté jistině tvořily zejména sjednaný úrok a poplatek za zpracování úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a její nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 700 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 21. 10. 2025, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. V podané žalobě se žalobkyně domáhá zaplacení částky 44 123,68 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 19 735,55 Kč, dlužného poplatku ve výši 14 388,13 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 725,16 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 152,34 Kč. Současně požaduje, aby žalovaná byla povinna hradit nadále úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 19 735,55 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve stejné výši 12,75 % ročně od téhož data do zaplacení. Smluvní pokuta přitom zahrnuje jak již postoupenou částku 7 884,33 Kč, tak i další smluvní pokutu vypočtenou sazbou 0,1 % denně z dlužné částky za období od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025.Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i na charakter smluvní dokumentace týkající se spotřebitelského úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy.Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 citovaného zákona. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované jsou obecná a nepostačují k učinění odpovídajících skutkových zjištění. Příjem žalované byl nízký (přibližně 15 000 Kč měsíčně), přičemž současně splácela další závazky ve výši 2 510 Kč měsíčně. Z provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťoval její osobní, majetkové a rodinné poměry ani konkrétní a doložené výdaje na bydlení a další základní potřeby. Za této situace soud nemá za prokázané, že úvěr odpovídal finančním možnostem žalované, respektive že byla schopna jej řádně splácet, což podporuje i skutečnost, že uhradila pouze jedinou splátku ve výši 700 Kč.Posuzování úvěruschopnosti přitom nesmí být pouze formální. Soud si je vědom, že rozsah tohoto posouzení musí odpovídat výši poskytovaného úvěru a je třeba respektovat zásadu proporcionality. Ani při její