16 C 166/2025-60 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 542,88 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím, poskytnutý žalovanému žalobkyní na základě Smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru č. 25206630 ze dne 25. 12. 2025. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě shora uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 52 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v souladu se smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně, a to dne 25. 12. 2024 v částce 5 000 Kč a splatnost úvěru byla stanovena na den 18. 6. 2026. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 28. 4. 2025 a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 29. 4. 2025. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 11 474,27 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč a smluvního úroku ve výši 6 374,80 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 68,61 Kč v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 24. 1. 2024. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž dal žalovaný svůj souhlas. Žalovaný byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní výzvou.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu do vlastních rukou dne 5. 11. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 26. 1. 2026.3. Soud vzal na základě účastníky předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 25. 12. 2024 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 25206630, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částku 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelný denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 24. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 18. 6. 2026. Žalovaný neuhradil na smlouvu o úvěru sjednanou částku, ačkoli byl o zaplacení upomenut, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 8. 2025.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 5 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr vrátil více, než žalobkyně uvedla v žalobě, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.10. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak s vágním odkazem na shromáždění a kontrolu informací uvedených žalovaným, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků. Nicméně ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení ani neoznačila žádné důkazy k tvrzení (vyjma výpisu z účtu žalovaného), že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, především jeho výdaje.11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 25. 12. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.12. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 5 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 0,03 Kč (žalobkyně přes opakované výzvy soudu nesdělila, jakou celkovou částku žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil), je tak povinen žalobkyni vrátit částku 4 999,97 Kč.13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 542,91 Kč (sestávající z poplatků za volitelné služby a smluvní pokuty) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem