29 C 115/2025-44 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 27. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 30 088 Kč s příslušenstvím, z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 24. 9. 2024. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částku ve výši 20 000 Kč. žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Částka 20 000 Kč byla žalovanému dne 24. 9. 2024 zaslána na jeho účet, uvedený ve smlouva. Žalovaný uhradil za trvání smlouva částku ve výši 2 Kč. Žalovaný nehradil splátka řádně a včas a úvěr byl ke dni 21. 3. 2025 zesplatněn. Požadovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 19 988 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti v celkové výši 3 960 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a dále příslušenství.2. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr v souladu s příslušnými zákony, když vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, nebankovních registrů klientských informací, databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku a centrální evidenci exekucí. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného a dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla podrobný obecný postup (metodiku) posouzení úvěruschopnosti, a to kontroly bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátka (MLS).3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 15. 1. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 16. 3. 2026.4. Z karty klienta soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, výše příjmu žalovaného je ve výši 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky ostatním společnostem 0 Kč. Žalovaný neprocházel registry.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet, celková částky k zaplacení je ve výši 27 520 Kč, hrazení ve 24měsíčních splátkách, RPSN ve výši 49,2 %. Výše poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 660 Kč.6. Z výpisu účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byla zaslána částka ve výši 20 000 Kč dne 24. 9. 2024.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil 2 Kč. Celkový dluh činí 30 266,06 Kč.8. Žalovanému byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 25. 4. 2025, kdy ani poté nebylo ze strany žalovaného plněno.9. Žalobkyně pro účely prokázání tvrzení o tom, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného předložila výpočet , jméno FO, , kdy příjem klienta z žádosti byl ve výši 31 000 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, buffer žadatele ve výši 100 Kč, výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 814 K, zbývající MLS klienta 24 226 Kč. Minimální výdaje na bydlení ve výši 8 840 Kč, zbývající MLS domácnosti 15 486 Kč.10. Z karty klienta vyplývá příjem žalovaného ve výši 26 000 Kč, z doplnění žalobkyně příjem ve výši 31 000 Kč. Žalobkyně tak udává odlišné údaje o příjmech žalovaného, žádné další listiny k potvrzení příjmu žalovaného však nepřeložila. Žádost klienta o úvěru rovněž předložena nebyla, ačkoli na ni žalobkyně odkazuje. V řízení tedy nebylo ze shora uvedených důvodů prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, když k daným tvrzením nepředložila listiny.11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.12. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 9. 2024 je neplatná, neboť žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se spolehnula nejspíše pouze na prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, které však nebyly patřičným způsobem ověřeny a dokumentovány. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo