30 C 324/2025-37 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném částky 12 505 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 70,93 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 505 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci dne 12. 7. 2024 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím registrů NRKI a BRKI zkoumala, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, údaje ověřovala též prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky včetně sjednaných úroků se sazbou dle splátkového kalendáře a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců ve splátkách uvedených ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně uvedla, že za poplatky byly sjednány také další volitelné služby (expres výplata, bezpečná splátka, sms servis) a popsala způsob účtování úroků a nákladů úvěru. Dne 22. 4. 2025 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn ke dni 6. 6. 2025 a žalovaný byl ve stanovené lhůtě vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou, na kterou nereagoval. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 12 505 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 913 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za sms servis v celkové výši 196 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.3. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 6. 1. 2026, ve kterém odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, podle kterého v závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru muže buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nebytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. Dále odkázala na metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Žalobkyně postupuje podle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně provádí výpočet, jehož výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS) klienta i domácnosti. Žalobkyně provedla dva výpočty MLS a MLS klienta a MLS domácnosti, přičemž tyto porovnala a využila MLS, které je nižší. V rámci MLS klienta (žalovaného) vycházela z příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti 4 860 Kč a splátek jiným společnostem 2 708 Kč a výše splátky schváleného úvěru 1 094 Kč, přičemž zbývající MLS žalovaného stanovila na 12 238 Kč. V rámci MLS domácnosti žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 21 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátek jiným společnostem 2 708 Kč, normativních nákladů na bydlení 8 349 Kč, životního minima členů domácnosti 4 860 Kč a výše splátky schváleného úvěru 1 094 Kč, přičemž zbývající MLS domácnosti stanovila na 3 989 Kč. Žalobkyně bez negativních zjištění provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Na základě popsaných skutečností neměla žalobkyně pochyb o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného.4. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. s účinností dne 19. 1. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané desetidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy metodikou žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti klienta, kartou klienta zpracovanou oddělením řízení rizik žalobkyně, úvěrovou smlouvou ze dne 12. 7. 2024 (smlouva „kamali“ ID 1339616), výpisem proplacení smlouvy, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou žalobkyně před zahájením vymáhání úvěru ze dne 21. 4. 2025, výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 6. 6. 2025 a předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 4. 7. 2025.6. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá i z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný za trvání smlouvy vrátil celkovou částku 7 296 Kč, zahrnující i platby dvakrát 1 Kč za účelem prodloužení splatnosti úvěru. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným v přílohách k žalobě, a to v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a kartě klienta. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobkyně vycházela z toho, že zdroj příjmu klienta (žalovaného) je zaměstnanecký poměr, výše příjmu je 21 000 Kč měsíčně, klient žije v domácnosti sám a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádné doklady k výši příjmů žalovaného ani jeho běžných životních nákladů nebyly doloženy, ač byla žalobkyně k jejich předložení soudem vyzvána (viz výzva doručená zástupci žalobkyně dne 5. 1. 2026). Podle žalobkyně žalovaný obdržel na základě úvěrové smlouvy částku 10 000 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 7 296 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Přípisem ze dne 6. 6. 2025 i předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr uhradil více, než tvrdí žalobkyně.7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh