9 C 41/2026-105 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 7. 2025 mezi společností , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2025. Společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne 14. 9. 2021 (Notářský zápis NZ 1307/2021, N 1624/2021), jak vyplývá z obchodního rejstříku. Banka uzavřela se žalovaným dne 21. 12. 2021 Smlouvu o půjčce č. 2112216135 (dále jen „smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet, spolu se smluvním úrokem ve výši 5,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek, přičemž se zavázal dodržovat dohodnuté podmínky. Banka splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla, což vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne 14. 4. 2025 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , platí: „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 82 267,33 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 052,40 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 112,37 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní žalobce svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 9. 3. 2026 na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 30. 9. 2019 uzavřena Rámcová smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb. Touto smlouvou se banka zavázala mj. vést pro žalovaného běžný účet. Dne 21. 12. 2021 byl žalovaným podán návrh na uzavření Smlouvy o půjčce. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 125 000 Kč, který měl být splacen 96 splátkami po 1 637 Kč. Byla sjednána úroková sazba 5,90 % p. a. Před uzavřením smlouvy banka ověřila úvěruschopnost žalovaného. Měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného. Dále vycházela z informací v registrech. Banka návrh na uzavření smlouvy akceptovala dne 21. 12. 2021. K uzavření smlouvy došlo za použití prostředků komunikace na dálku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný závazky z úvěrové smlouvy plnil způsobem vyplývajícím z výpisů z účtu. Na místo původního věřitele následně na základě fúze vstoupila , právnická osoba, . Ta žalovanému sdělila dopisem ze dne 14. 4. 2025 sdělila, že prohlašuje úvěr za okamžitě splatný z důvodu prodlení žalovaného s plněním závazků ze smlouvy. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 84 432,10 Kč. Dopisem ze dne 20. 8. 2025 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že , právnická osoba, . postoupila tuto pohledávku společnosti , Anonymizováno, ., IČO , IČO, . Dalším dopisem ze dne 12. 9. 2025 byl žalovaný vyrozuměn, že společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku žalobci. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou, kterou mu žalobce odeslal dne 12. 9. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy se standardními podmínkami, ze všeobecných obchodních podmínek, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy, z dokladů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, z výpisů z úvěrového účtu, z prohlášení okamžité splatnosti úvěru, ze dvou oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu sporná pohledávka byla společností , Anonymizováno, ., jež pohledávku nabyla od , právnická osoba, ., která na základě fúze vstoupila do práv původního věřitele , právnická osoba, . Postoupení pohledávky bylo osvědčeno oznámeními o postoupení pohledávky. Žalovaný se může zprostit povinnosti splnit dluh prokázáním toho, že závazek neexistuje, případně že byl splněn namísto postupníka postupiteli. Taková obrana uplatněna nebyla. Bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jakož i čerpání úvěru (viz výpisy z úvěrového účtu). Dle soudu právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplvající z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti související s ověřením úvěruschopnosti klienta, tj. osoby čerpající spotřebitelský úvěr. Tato skutečnost je bez dalšího zřejmá z toho, že žalovaný po dobu několika let své závazky ze smlouvy o úvěru řádně plnil (viz výpisy z úvěrového účtu). Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že na dluh zaplatil jakoukoliv žalobcem či jeho právními předchůdci nezohledněnou částku. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a sjednaný obchodní úrok z úvěru, jehož výše nepřekračuje limit stanovený v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Úroky byly přiznány za dobu do splacení dluhu.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 3 291 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která z hodnoty předmětu sporu 82 267,33 Kč činí 4 420 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky), a náhradu výloh za tyto úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce osvědčila, že