9 C 60/2026-38 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 484 Kč (jistina 21 891,49 Kč a poplatky 11 592,51 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 7 471,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 210,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 891,49 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 21 891,49 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 28. 8. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495666648. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 27 550 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 26 050 Kč (úroková sazba 12,75 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy) a částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 2 398 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 9. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z jeho strany byla zaplacena dne 2. 7. 2023. Žalovaný dlužil na jistině 23 007,14 Kč a na poplatku 12 638,86 Kč. Žalovaný následně na dluh zaplatil 2 500 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek celkem uhradil 24 404 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 55 695,13 Kč. Součástí této částky bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce v tomto řízení nepožadoval. Žalobce tak požadoval částky uvedené v úvodu tohoto odstavce.2. Podáním ze dne 21. 4. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět ve vztahu ke kapitalizovanému úroku, a to co do částky 3 333,64 Kč. Po částečném zpětvzetí tak žalobce požadoval 33 484 Kč (jistina 21 891,49 Kč, poplatky 11 592,51 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 4 137,76 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 210,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 891,49 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 21 891,49 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu dne 6. 5. 2026 nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dne 13. 4. 2026 a postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu faktického pobytu dne 13. 4. 2026. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.5. Se zřetelem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí zastavil (výrok I.). Předmětem sporu tak zůstalo zaplacení částek uvedených v odstavci 2. tohoto odůvodnění.6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 28. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 30 000 Kč. Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Vycházel z toho, že příjmem žalovaného je mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 28 386 Kč. Byly zohledněny externí splátky 5 000 Kč a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč. Údaj o výši mzdy byl ověřen z výplatních pásek za červen a červenec 2022. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 23 měsíčních splátek po 2 398 Kč a poslední splátku 2 396 Kč, celkem tedy 57 550 Kč. Částka 27 550 Kč byla představována úrokem 26 050 Kč (dle smlouvy šlo o zápůjční úrokovou sazbu ve výši 69 %, která byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy) a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle článku 9.1. těchto podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Aktuální výše dluhu žalovaného a výše jím zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaný celkem uhradil 24 404 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty a z tabulky umoření.7. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 21. 10. 2025. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 21. 10. 2025. V něm je specifikována výše pohledávky na 55 695,13 Kč. V předžalobní výzvě k plnění ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 45 515,12 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.8. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.14. Předloženými listinami bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.15. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 69 % p. a. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 69 % p. a., a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je již