9 C 99/2026-28 – Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 5. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru 518914 (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut dne 30. 7. 2024, a to na účet žalovaného, který tento původnímu věřiteli za tímto účelem sdělil. Pohledávku vyplývající ze smlouvy následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Přílohou postupní smlouvy na žalobce je přehled pohledávek, ve kterém je mezi ostatními specifikována pohledávka za žalovaným. Před podáním žaloby žalobce zhodnotil, že původním věřitelem nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy na základě této skutečnosti dopěl žalobce k závěru, že smlouva je z daného důvodu neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy se však žalovaný bezdůvodně obohatil na původním věřiteli, resp. na žalobci, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč, představující vydání částky, která byla žalovanému původním věřitelem poskytnuta na základě smlouvy. Žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka tak odpovídá rozdílu výše úvěru a uhrazené částky, tedy 18 000 Kč – 1 000 Kč = 17 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 7. 5. 2026 a na adresu , adresa, postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 7. 5. 2026. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou se společnost LeaderFin zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal za sjednaných podmínek úvěr splatit. Částka 18 000 Kč byla společností LeaderFin poukázána na žalovaným označený účet č. , č. účtu, dne 30. 7. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2024 postoupila společnost LeaderFin pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Tato společnost pak postoupila mj. i pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne 20. 11. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2025.4. Výše uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z dokladu o poukázání částky 18 000 Kč na žalovaným označený účet, ze smluv o postoupení pohledávek a z předžalobní výzvy k plnění s dokladem o odeslání.5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, , která ji nabyla od původního věřitele společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.7. Sám žalobce vycházel z toho, že původní věřitel před uzavřením smlouvy náležitě neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že smlouva je z toho důvodu neplatným právním jednáním. Žalobce se proto na jejím základě nemůže domáhat sjednaného plnění, ale může se domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení, konkrétně nároku na vrácení toho, co bylo plněno, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že žalobci či jeho právním předchůdcům z částky 18 000 Kč, kterou obdržel na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vrátil více než žalobcem zohledněných 1 000 Kč. Proto soud žalobě vyhověl a žalobci přiznal částku 17 000 Kč.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 400 Kč. Paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí shodně 100 Kč. Tyto částky náleží za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1 500 Kč. Daň činí 315 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 615 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).9. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.