14 C 207/2021-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit do [datum] společně s poplatkem 2 400 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, ačkoliv byla upomínána dne [datum]. Žalobkyně vstoupila do postavení věřitele žalované smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že dluh je promlčen, o dluhu jednala s původním věřitelem již v roce [rok] a učinila vůči němu započtení a předžalobní výzvu, na což původní věřitel reagoval a vyplatit žalované požadovanou částku i náklady právního zastoupení. V rámci provedeného dokazování soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou zjistil, že se [právnická osoba] zavázal poskytnou žalované 10 000 Kč do [datum] a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem 2 400 Kč do [datum]. Z potvezení o odeslání finančním prostředků bylo zjištěno, že žalovaná obdržela peněžní prostředky dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná po namítnutí nedostatečně prověřené úvěruschopnosti věřitele při sjednání smluv, mimo jiné také smlouvy ze dne [datum] [číslo] vyčíslila své nároky z titulu bezdůvodného obohacení vůči [právnická osoba] částkou 9 210 Kč a vůči nim započetla pohledávku [právnická osoba] vůči ní ve výši 7 800 Kč ze stejného titulu a vyzvala [právnická osoba] k úhradě dluhu ve výši rozdílu 1 410 Kč a náhradě nákladů právního zastoupení 3 146 Kč. Z odpovědi [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] přislíbila žalované uhradit částku 4 556 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] sdělila žalované, že došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 18 780 Kč na žalobkyni. Soud zamítl pro nadbytečnost ostatní návrhy na doplnění dokazování (formulářem pro standardní informace, kopií občanského průkazu žalované, smlouvou o postoupení pohledávek, výzva k úhradě ze dne [datum], poštovním podacím archem), neboť uzavření smlouvy ze dne [datum] [číslo] včetně jejího obsahu bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru, vůči smlouvě nebyly uplatněny námitky správnosti a pravosti a obě strany také uzavření smlouvy a její obsah nezpochybňovaly. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení považoval soud zjištění o poskytnutí peněžních prostředků žalované dne [datum] a splatnosti dluhu žalované nejpozději dne [datum] za rozhodující a další provedené důkazy již nesměřovaly k vyvrácení těchto skutečností. Podle § 609 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že dluh žalované mohl být uplatněn u soudu poprvé v době, kdy se původní věřitel [právnická osoba] dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dle § 619 odst. 2 o.z., tj. den po splatnosti dluhu dne [datum]. Od tohoto data také počala běžet tříletá promlčení lhůta dle § 629 odst. 1 o. z., která marně skončila dne [datum]. Uplatnila-li žalobkyně své nároky u soudu až [datum], nebylo její právo vykonáno v promlčecí lhůtě a žalovaná není dle § 609 o.z. povinna plnit. Soud podotýká, že z důvodu procesní ekonomie neprováděl dokazování k rozhodným skutečnostem dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť i kdyby byly tyto skutečnosti prokázány a byl by přijat závěr o neplatnosti smlouvy ze dne [datum], počátek pro běh promlčecí lhůty dle § 621 o.z. by nastal okamžikem poskytnutí peněžních prostředků žalované, tj. [datum], neboť již v té době měl mít původní věřitel s ohledem na své porušení povinnosti dle § 86 a násl. z.č. 257/2016 Sb. vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Tento počátek běhu promlčecí lhůty by však na závěru o promlčeném nároku žalobkyně ničeho nezměnil. Z důvodu promlčení byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 646,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 840 Kč ve výši 806,40 Kč. Soud nepřiznal odměnu zástupci žalované za předžalobní výzvu ze dne [datum], neboť tento úkon nesměřoval vůči žalobkyni a z obsahu vyjádření [právnická osoba] se ve spojení s vyjádřením žalované podávalo, že odměna ze tento úkon byla již uhrazena. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalované.