15 C 173/2021-27 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 245 Kč z titulu nároku na zaplacení příspěvku dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném a účinném znění (dále jen zákon). 2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka] [VIN kód], přičemž uvedené vozidlo bylo specifikováno jako osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. V období od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla dle zákona. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně byla žalovanému řádně doručena s tím, že měl příspěvek uhradit do 30 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 19. 4. 2020. Žalovaný však příspěvek žalobkyni neuhradil ani na základě opakovaných upomínek, ani na základě předžalobní upomínky. 3. Soud důkazy hodnotil podle ustanovení § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem i z jeho žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval. 4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>5. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak:</i> <i>a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,</i> <i>b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.</i> <i>6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle ustanovení § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> 7. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Ač byl žalovaný uveden v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel vozidla uvedené registrační značky, porušil svou povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona a v období od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 provozoval uvedené vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem (povinného ručení). Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona byl žalovaný za každý den porušení uvedené povinnosti povinen zaplatit žalobkyni příspěvek. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb. s tím, že dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) činí sazba příspěvku 65 Kč denně a celková výše příspěvku se dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin denní sazby a počtu dní, v nichž byla porušována povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona. Celková výše příspěvku 9 945 Kč pak odpovídala výpočtu dle citovaných předpisů. Oprávněnost nároku žalobkyně na zaplacení částky 300 Kč představující náklady související s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vyplývala z ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném a účinném znění, dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10,00 % ročně z částky 10 245 Kč za dobu od 20. 4. 2020 do zaplacení. 8. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 600 Kč (3 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Protože však v důsledku početní chyby uvedl soud ve znění výroku II. tohoto rozsudku chybnou výši nákladů soudního řízení, bude oprava této nesprávnosti provedena následně vydaným opravným usnesením. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.