2 C 72/2021-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky [webová adresa]) Smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně částku [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaná své povinnosti vyplývající z citované smlouvy nesplnila a na dlužnou částku ani přes upomínání ničeho neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila její schopnost splácet úvěr. Namítala, že měla sice příjem okolo [částka] měsíčně, ale i vysoké výdaje, které žalobkyně nezohlednila. Přestože žádný ze svých závazků žalobkyni nezatajila, když z předložených výpisů z účtů byly patrné jak příchozí příjmy, tak i výdaje a poskytnuté půjčky, včetně splátek úvěrů. Jako potvrzení příjmů dodávala výšku platu ze zaměstnání, nikoli z podnikání. Dále namítla, že v době schválení úvěru byl na ni vydán exekuční titul č. j. [číslo jednací], kde jako oprávněná je uvedena žalobkyně, proto namítá neplatnost úvěru. Také uvedla, že smlouvu uzavírala ve velké finanční tísni, když hrozící exekuci uhradila a musela opětovně podat novou žádost o úvěr, když druhá exekuce hrozila. Žalovaná má také za to, že smlouva o úvěru je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 71 % a RPSN ve výši 952,47 % se zjevně příčí dobrým mravům, když za zapůjčení [částka] si žalobkyně účtuje poplatek [částka]. Namítla také, že v době, kdy žalobkyně požadovala poplatky a pokuty z prodlení bylo v platnosti„ Úvěrové moratorium“, které se vztahovalo i na tyto úvěry. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému zjištění: Mezi účastníky je nesporné, že uzavřeli dne [datum] Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně dne [datum] žalované částku [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni včetně sjednaného poplatku v částce [částka], tj. celkem [částka] dne [datum]. Ve smlouvě o úvěru si účastníci výslovně sjednali výši poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (tj. celkem [částka]) a to nezávisle na již vrácené částce úvěru. Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z citované smlouvy, vyzvala ji žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala. Na podkladě zjištěného skutkového stavu bylo tedy prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“), na základě které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit nejpozději dne [datum] a zaplatit úroky, tj. sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalované poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaná však svou povinnost – vrátit poskytnuté peněžní prostředky (ani sjednaný úrok, ve smlouvě označen jako poplatek za poskytnutí úvěru) dle § 2399 občanského zákoníku nesplnila. Soud dospěl s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena Smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] která byla shledána za platnou. Žalovaná na dlužnou částku vyplývající z této smlouvy ničeho neuhradila. K námitce žalované, že žalobkyně neposoudila její schopnost splácet úvěr nelze přisvědčit, když žalobkyně provedla jak lustraci v insolvenčním rejstříku, tak registru exekucí, kdy s ohledem na výši úvěru toto soud považuje za dostatečné. Nad to, žalovaná Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] uzavřela jako podnikatel, viz. čl. II., bod 2.4 citované smlouvy, nikoli jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku, viz. také komentář k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, 1. vydání, 2017, s. 4 – 26, § 2 ad. 3, bod 17) a tedy se na tuto smlouvu nevztahuje ochrana dle zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud žalovaná tvrdí, že smlouvu uzavírala ve velké finanční tísni, kdy následným (tímto) úvěrem hradila předchozí dluh, pak je třeba uvést, že ve Smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] v čl. X., bodu [číslo] prohlásila, že tato smlouva je uzavřena podle její svobodné a pravé vůle, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Uvedla také, že textu smlouvy rozumí a před jejím podpisem se s jejím obsahem důkladně seznámila, a proto nemůže tato námitka obstát. Pokud se týká námitky žalované, že smlouva o úvěru je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 71 % a RPSN ve výši 952,47 % se zjevně příčí dobrým mravům, když za zapůjčení [částka] si žalobkyně účtuje poplatek [částka], tak této námitce opět nelze přisvědčit, když sjednaný úrok byl sjednán zcela transparentně a individuálně smluvními stranami již při uzavření smlouvy (čl. III. a V.). Žalovaná nenamítala jakoukoliv tíseň či nekalé obchodní praktiky, měla možnost se seznámit se všemi podmínkami smlouvy, což potvrdila svým podpisem smlouvy učiněným prostřednictvím verifikačního kódu. K uvedenému nelze než dodat, že uzavřením smlouvy o úvěru vyslovila žalovaná souhlas se sjednanými podmínkami a musela si být vědoma, že kromě zapůjčené jistiny ve výši [částka] bude hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], který byl ve smlouvě zcela transparentně uveden. Pokud s předem danými a zcela jednoznačně uvedenými podmínkami nesouhlasila, neměla smlouvu v této podobě uzavírat. A konečně námitka žalované týkající se„ Úvěrového moratoria“ nemůže taktéž obstát, když v případě tzv. Úvěrového moratoria se jedná o odklad splátek u spotřebitelských i podnikatelských úvěrů včetně hypoték, které byly sjednány a čerpány před 26. březnem 2020. Úvěrové moratorium tedy umožnilo odklad splátek o tři nebo šest měsíců. Splácení bylo možné odložit do [datum], maximálně však do [datum]. V projednávané věci však smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], proto se Úvěrové moratorium na tuto smlouvu nevztahuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh nesplnila řádně a včas, dostala se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (následujícím dnem po splatnosti dlužné částky dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni, která splnila řádně své smluvní a zákonné povinnosti, tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Jelikož úrok z prodlení nebyl sjednán, jedná se tedy o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).