3 C 127/2021-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím představující smluvní a zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nevrácení poskytnutých peněžních prostředků od právního předchůdce žalobkyně obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] v hotovosti, kdy spolu s jistinou měl žalovaný vrátit úrok ve výši [částka], odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso ve výši [částka], to vše v 43 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný se zavázal také k úhradě pojistného za životní pojištění ve výši [částka]. Žalovaný na dluh uhradil pouze [částka], tedy v žalobě žalobkyně požadovala úhradu jistiny výši [částka], úroku [částka], administrativního poplatku [částka], poplatku za inkaso [částka], dlužného poplatku za pojištění ve výši [částka] a dále úrok z úvěru ve výši 20,98 % ročně a zákonný úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že toto bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně zkoumáno řádně, když žalovaný prohlásil, že dostal od věřitele před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje a poskytl věřiteli informace ze svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, což bylo ověřeno oproti dokladům od žalovaného, zejména výplatními pásky, pracovní a nájemní smlouvou. Tyto informace byly odeslány do obchodního systému původního věřitele za účelem vyhodnocení skóringového kritéria. Věřitel dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti dlužníka úvěr splatit. K prokázání tvrzení označil Kartu zákazníka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k plnění svých smluvních závazků a dlužnou pohledávku neuhradil, byla mu zaslána dne [datum] výzva před podáním žaloby, o jejímž odeslání svědčí podací arch. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil v plné výši. Z Karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy tvrdil, že jeho příjmy jsou [částka] a další příjmy na výživném a přídavcích ve výši [částka]. Za výdaje označil celkem [částka]. Z karty vyplývá, že měl žalovaný předložit k prokázání svých příjmů a výdajů výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výměr státní podpory. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně sdělila, že dokumenty, které měl žalovaný předložit k prokázání svých příjmů a výdajů nemá k dispozici, neboť tyto dokumenty si poskytovatel neponechával. Žalobkyně zdůraznila povinnost každého jednat poctivě a také to, že vycházela z pravdivosti žalobkyní poskytnutých údajů, o kterých neměla důvod pochybovat. 5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a obchodní společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na str. 268. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. <i>6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva však nebyla s ohledem na ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. shledána platnou. Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti stanovuje věřiteli povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit, zda je budoucí dlužník v pozici spotřebitele schopen úvěr, popř. zápůjčku splatit. V tomto případě žalobkyně v žalobě uvedla, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, přičemž žalovaný poskytl věřiteli informace ze svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, což bylo ověřeno oproti dokladům od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Tyto informace byly odeslány do obchodního systému věřitele za účelem vyhodnocení skóringového kritéria. Původní věřitel dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti dlužníka úvěr splatit. K prokázání tvrzení předložila žalobkyně pouze Kartu zákazníka. Z předložené karty vyplynulo, že žalovaný tvrdil příjmy ze zaměstnání, výživného a státní podpory. Kromě Zákaznické karty nepředložila žalobkyně žádné dokumenty, které by jak příjmy, tak výdaje tvrzené žalovaným prokazovaly. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy o zápůjčce a tedy splnění podmínky dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., kdy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného bez zkoumání skutečných výdajů žalovaného. Ostatně i z pohledu skutečně uhrazených splátek, kdy žalovaný uhradil pouze [částka], je zřejmé, že příjmy žalovaného na úhradu nepostačovaly. Co bylo prokázáno, je to, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla poskytnuta částka [částka] v hotovosti k rukám žalovaného. Z této částky žalovaný uhradil pouze [částka]. Soud s ohledem na ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že byla poskytnuta částka [částka], na kterou žalovaný plnil [částka], pak soud zavázal žalovaného k úhradě zbývající části nevrácené jistiny. Ve zbytku žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce. 10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 o. z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po lhůtě, kterou stanovila žalobkyně v předžalobní výzvě, tj. od [datum] do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”), kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl vyšší než úspěch v žalobě. Zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.