3 C 150/2021-31 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s náklady na vymáhání s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti [datum] nevrátil. Vedle jistiny dluhu ve výši [částka] se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, tj. písemné výzvy dle č. l. 2 smlouvy, a to za písemné výzvy ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] každá za [částka]. Žalovaný na dluh neuhradil nic. Žalobkyně nárokuje také smluvní pokutu ve výši [částka] za období od splatnosti do podání žaloby. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný a žalobkyně souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci z listinných důkazů: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], což je prokázáno výpisem z účtu. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] jistinu, ani dohodnutý poplatek ve výši [částka] nevrátil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, což prokazuje podací lístek. Z čl. 3 VOP vyplývá, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni veškeré reálně vynaložené a dokladované náklady spojené s vymáháním částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 5 výzvami, a to ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy žalobkyně požaduje úhradu pouze za 4 výzvy. Dle dl. 2.3. Smlouvy byl poplatek za odeslání písemné upomínky [částka]. Dle čl. 2 Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení. <i>4. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce zápůjčitel přenechává vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.</i> <i>5. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.</i> <i>6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>7. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl vrátit do [datum] spolu s poplatkem. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky. 9. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto případě byl sjednán poplatek ve výši [částka]. Tato smlouva není úročena, tedy smluvní úroky nebyly požadovány. Dle soudu odpovídá dohodnutá výše poplatku standardním poplatkům v obdobných smlouvách. 10. Poplatek za upomínku byl sjednán na částku [částka], což je standardní výše poplatku. Nicméně soud nepovažuje za účelné ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. vyzývat žalovaného 5 výzvami zaslanými v týdenních intervalech. Soud má za to, že účelně postačuje vyzvat dlužníka 2 výzvami, a proto přiznal z požadovaných nákladů žalobkyni pouze poplatky za 2 výzvy. Zbývající poplatky (kdy žalobkyně žalovala náklady pouze za 4 výzvy) ve výši [částka] soud zamítl, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady. 11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, soud přiznal žalobkyni i nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], neboť nárok na ni vznikl žalobkyni dle bodu 2.3. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy nárokovaná výše odpovídá maximální hranici dle § 122 zák. č. 257/2016 Sb. Smluvní pokuta za období od [datum] do [datum] činí přiznaných [částka]. 12. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 13. Co se týká prokazování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to i přesto, že nebyla zcela úspěšná, když soud zamítl nárok ve výši [částka], což je však vzhledem k celkové dlužné částce nepatrný nárok. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně.