6 C 107/2021-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 28.04.2015 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, vše formou 58 týdenní splátkách po 450 Kč se splatností poslední z nich 07.06.2016. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z listiny nazvané smlouva o půjčce a karty zákazníka bylo zjištěno, že [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu, dle které se zavázal poskytnout žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, vše formou 58 týdenní splátkách po 450 Kč. Dle smlouvy žalovaný obdržel peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Při právním posouzení věci, soud konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdce se zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (23,72 % ročně) společně s poplatky vše formou dohodnutých splátek. Platnost smlouvy konstatoval soud i ve vztahu k § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný neuplatnil námitku relativní neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně splnil svoji povinnost přenechat peněžní prostředky již při podpisu smlouvy. V důsledku prodlení vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb. z jistiny ode dne splatnosti do zaplacení. Povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy bylo hradit splátky řádně a včas, avšak žalovaný této povinnosti nedostál. Nároky žalobkyně, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z. byly důvodné, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 416 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 964 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 07. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.