6 C 211/2021-20 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 709 865,15 Kč s příslušenstvím představující smluvní úrok ve výši 3,09 % ročně, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o stavebním spoření [číslo] na základě níž požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 1 710 000 Kč. Po splnění podmínek pro získání úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.188,25 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, na meziúvěrový účet [číslo] (článek II. písmeno A. odstavec 5 Úvěrové smlouvy). Žalovaný byl povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření Úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 3.350,00 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo] (článek II. písmeno A. odstavec 1 Úvěrové smlouvy). Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky. Protože žalovaný dál řádně úroky z meziúvěru nesplácel a nečinil pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, věřitel dopisem ze dne [datum] odstoupil od Úvěrové smlouvy a požadoval úhradu pohledávky. Oznámení žalobkyně o odstoupení od Úvěrové smlouvy bylo žalovanému doručeno. Pohledávka byla splatná nejpozději dne [datum]. Žalovaný pohledávku neuhradil. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] výzvu ke splnění předmětného závazku. 2. Usnesením vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému bylo usnesení doručeno řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., přesto se na výzvu soudu nevyjádřil. Žalobkyně již v prvním podání ve věci vyjádřila svůj souhlas s navrženým procesním postupem. Jelikož žalovaný nijak nereagoval, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. Údaje uvedené žalobkyní v žalobě byly prokázány předloženými listinnými důkazy. Jedná se o návrh žalovaného na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádost o poskytnutí meziúvěru, na základě níž byla dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Dle článku II. písmeno A. odstavec 5 úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.188,25 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, na meziúvěrový účet [číslo]. Dle článku II. písmeno A. odstavec 1 úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 3.350,00 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo]. Z výpisu z meziúvěrového a vkladového účtu byla hrazena frekvence a výše hrazených splátek. Dle části IV. písmeno I. odstavec 1) písmeno b) obecných úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo ji vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady. V článku II. písmeno A. odstavec 4 úvěrové smlouvy byl sjednán smluvní úrok ve výši 3,09 % p.a. z nesplaceného meziúvěru žalobce uplatňoval do data odstoupení a splatnosti celé pohledávky. Dle článku III. odstavec 1 úvěrové smlouvy a článku XXIII. odstavec 1) všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření byla žalobkyně oprávněna zúčtovat finanční prostředky z vkladového účtu [číslo] ve výši [částka] proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu [číslo]. 4. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužná částka byla do dnešního dne uhrazena na rámec toho, co tvrdila žalobkyně. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Na základě zjištěného skutkové stavu a s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci má soud za prokázané, že mezi žalobkyní v pozici věřitele a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti, když nesplácel řádně a včas úvěr, který mu byl na základě úvěrové smlouvy poskytnut. Proto žalobkyně postupovala v souladu se smluvními a obecnými úvěrovými podmínkami a od smlouvy odstoupila a současně požadovala okamžité splacení celého zůstatku poskytnutého meziúvěru ze stavebního spoření včetně příslušenství a sankcí, neboť se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru a neprováděl sjednané měsíční vklady. V důsledku těchto skutečností došlo ke splatnosti pohledávky ke dni [datum] a dluh byl po zúčtování vkladového účtu vyčíslen částkou ve výši 1 709 865,15 Kč. Žalobkyně tudíž prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Jelikož žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v požadované výši 1 709 865,15 Kč včetně souvisejícího příslušenství. 8. Žalobkyni bylo vyhověno, i pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku z úvěru ve výši 3,09 % ročně, jež má právní podklad v ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého má žalobkyně nárok též na zaplacení úroků z poskytnutého úvěru a to až do okamžiku splacení či odstoupení od smlouvy. 9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinna v souladu s ustanovením § 1968 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 141 541 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 85 494 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 709 865,15 Kč sestávající z částky 15 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 320 Kč ve výši 9 727 Kč.