6 C 224/2021-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 180,51 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je podnikající právnická osoba, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaný uzavřel s žalobkyní [datum] smlouvu k službě twisto účet – Smlouvu o nákupním účtu. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5 323,11 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 325,60 Kč. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu neuhradil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Žalovanému byl vyúčtován poplatek za neuhrazení závazků po splatnost ve výši 650 Kč do 30 dnů od splatnosti včetně 10 % z celkového vyúčtování ve výši 1 183 Kč. Žalovaný ani po předžalobní výzvě z [datum] dluh neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva k službě [anonymizováno] účet, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost zákazníkům zřídit si [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které má žalovaný možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa]. [anonymizováno] Karta je platební karta [anonymizováno] určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami [anonymizováno]. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 5 323,11 Kč. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 325,6 Kč, když mu byl naúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 183 Kč, skládající se z částky 650 Kč a 10 % z celkového vyúčtování, tzn. 532 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky, dle kterých v případě porušení smluvních podmínek smlouvy může žalobkyně požadovat smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalovaného. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný jako spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr, který měl vrátit v určené době splatnosti. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Jelikož úvěr byl zajištěn smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování při prodlení delším než 30 dnů, vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení částky 1 183 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně odpovídal smluvním povinnostem, k nimž se žalovaný zavázal. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 180,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.