6 C 228/2018-165 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující žalovaná zadržuje věci, které jsou ve vlastnictví žalobce. Žalobce věci po žalované vydat nechce, ale chce jejich hodnotu proplatit. Uvedl, jaké věci mu žalobkyně zadržuje a jakou částku za jakou konkrétní věc chce zaplatit. 2. Žalovaná sdělila, že je pravda, že v jejím držení jsou mnohé věci uvedené žalobcem, v odvezení těchto věcí mu nebrání, je připravena žalobci věci vydat, ale s žalobou na zaplacení částky představující hodnotu věcí nesouhlasí. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: [Anonymizovaný odstavec.] 5. Mezi účastníky je nesporné, že označené věci jsou vlastnictvím žalobce. Mezi účastníky je nesporné, že tyto věci jsou v držení žalované již přibližně 16 let. 6. Soud neprovedl další navržené důkazy k prokázání vlastnictví žalobce, když toto bylo mezi účastníky nesporné a výslech jeho i manželky žalobce by byl nadbytečný. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [Anonymizovaný odstavec.] 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Dle ust. § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 11. Dle ust. § 1041 odst. 1 o.z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. 12. Dle ust. § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 13. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal dvou odlišných nároků: 1) žádal úhradu částky 110 000 Kč, jakožto ekvivalent hodnoty věcí, které má žalovaná v držení, avšak jsou jeho vlastnictví, když částku s ohledem na stáří věcí ponížil na 1/3 jejich hodnoty. 2) vydání specifikovaných věcí. 14. K nároku 1) soud dodává, že žalobu musel zamítnout. 15. Předpokladem úspěchu ochrany vlastnického práva je, aby žalobce prokázal, že: - je vlastníkem věci (resp. nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci ([spisová značka]), - žalovaná mu věc zadržuje neoprávněně. 16. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. 17. Dle tvrzení žalobce soud posoudil jeho nárok jakožto nárok na zaplacení obecné ceny v penězích za věci, které žalovaná dle něj neoprávněně zadržuje, neboť je žalobce již nechce vydat, ale chce jejich hodnotu proplatit. Z žádného právního ustanovení však neplyne povinnost držitele uhradit hodnotu věci jejímu vlastníkovi za situace, kdy je možné ji vlastníkovi vydat. Žalovaná není povinna žalobci hradit hodnotu těchto věcí (nejspíše výměnou za to, že si je může ponechat, když žalobce věci vydat nechce). Jednalo by se tak prakticky o vnucenou koupi věcí. Na toto žalobce právo nemá. 18. Svědčilo by mu tedy buď právo na vydání věci (které jdou vydat), případně nárok na náhradu škody (pokud by mu nějaká vznikla), to buď za zničení a ztrátu věci anebo jinou škodu spočívající např. v tom, že bylo jeho vlastnické právo omezeno. [Anonymizovaný odstavec.] 20. Jelikož tedy nárok žalobce nebyl prokázán, soud žalobu na zaplacení žalované částky s příslušenstvím zamítl. 21. K nároku 2) na vydání věcí soud dodává následující: 22. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 428/2006, ze dne 18. května 2006„ po žalobci nelze vždy žádat, aby věc, jejíhož vydání se domáhá, popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. Postačí, popíše-li ji obecněji. Pokud by žalovaný tvrdil, že má v držbě (detenci) více věcí, které by odpovídaly takto specifikované věci, bylo by na něm ohledně tohoto tvrzení důkazní břemeno; v případě, že by v řízení vyšlo najevo, že tomu tak skutečně je, musel by žalobce popis věcí upřesnit (srov. 22 Cdo 1474/2002). Žalobce má zajisté povinnost co nejblíže konkretizovat movité věci, jejichž vydání se domáhá, případně i doplnit jejich označení. To však nezbavuje soud povinnosti pokračovat ve zjišťování existence věcí, jež jsou mezi stranami sporné, a to provedením navržených důkazů, nevyjímaje ani ohledání na místě samém - k tomu srov. 28 Cdo 2925/2004. Takový postup jednak umožní žalobci podrobněji popsat věci, jejichž vydání se domáhá, jednak je v zájmu meritorního rozhodnutí o žalobě. Na žalobci proto bude, aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud přistoupil k místnímu šetření, kterým bylo žalobci umožněno vstoupit do prostor, kde dle jeho návrhu měly být jeho věci uloženy a umožnil mu, aby takové věci označil a popsal. 23. Žalobce však následně uvedl, že již nežádá po žalované věci vydat a žalobu vzal v rozsahu, kterým se původně domáhal vydání označených věcí, zpět. Jelikož žalovaná proti zpětvzetí ničeho nenamítala, soud řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. 24. Soud má navíc za to, že žaloba má šikanózní charakter. Jak bylo z evidenčních pomůcek soudu zjištěno, žalobce proti žalované vedl již před lety soudní řízení na vydání věcí (které se nyní domáhal proplatit), v řízení byl mezi nimi uzavřen smír, avšak do dne rozhodnutí soudu si žalobce věci, které tehdy žádal vydat, prakticky neodvezl. Dne [datum] zdejší soud schválil smír usnesením č.j. [spisová značka], kterým se žalovaná zavázala žalobci požadované věci vydat. Mezi stranami bylo kromě výše zmíněného řízení vedeno i další řízení, a to pod sp.zn. [spisová značka]. I v tomto řízení byl žalobce poučen o tom, že nedostatečně individualizoval věcí, ať již těch, jejichž vydání se žalobce domáhá, tak těch, které mají být podkladem pro rozhodnutí o nároku na zaplacení částky [částka]. I v tomto řízení byl poučen o tom, že musí jednoznačně konkretizovat věci, kterých se domáhá vydat a jednoznačně uvést, na základě čeho po žalované požaduje částku [částka]. Ani v tomto řízení to však řádně neučinil a řízení bylo zastavováno pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobci svědčí již několik let právní titul k tomu, aby mu byly věci vydány, k výkonu rozhodnutí nikdy nepřistoupil a po mnoha letech požaduje proplacení částky po žalované za to, že mu věci stále zadržuje. Takové jednání by nemělo požívat právní ochrany, když žalobce by zejména měl být motivován k tomu si věci z domu žalované odvést buď sám anebo za pomoci exekuce. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala a proti žalobci nepožadovala ničeho.