6 C 230/2021-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou dne 20.8.2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku uvedených částek s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 23.11.2007 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 8 200 Kč (půjčka ve výši 5 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Žalobkyně od právního předchůdkyně neobdržela informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad – 2 563 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5.1.2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6.1.2021. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 637 Kč. Postoupená pohledávka se skládala z jistiny ve výši 3 437,20 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 199,80 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalobkyně omluvila neúčast při jednání soudu a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když mu předvolání k jednání bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16. 8. 2021. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], jako věřitel a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 23.11.2007 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí uvedené částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit 40 týdenních splátek po 205 Kč, celkem tedy 8 200 Kč. Částka 3 200 Kč je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 8 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že pokud zákazník neuhradí příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o půjčce s obchodními podmínkami. Původní věřitel postoupil pohledávku z uvedené smlouvy žalobkyni. O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 6.1.2021 a v předžalobní výzvě k plnění. V ní je uvedena výše pohledávky 5 637 Kč bez příslušenství. Tyto skutečnosti soud zjistil ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. 4. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 S., občanský zákoník. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. K postoupení pohledávek ze strany původního věřitele žalobci došlo v době po 1. 1. 2014, tedy bylo třeba vycházet z právní úpravy účinné od uvedeného dne. Dle § 1879 o․z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno mj. seznamem postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. 6. Předloženou listinou – smlouvou o půjčce – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit na základě smlouvy 8 200 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o tzv. souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Tato částka představuje 64 % z předmětu půjčky. Dle soudu jde jednak o sjednání úroku v souladu s tehdy platným ust. § 658 odst. 1 obč. zák., jednak o sjednání poplatků za další služby poskytované věřitelem (administrativní úkony, vedení účtu atd.). Při sjednané lhůtě splacení 40 týdnů se taková výše úroků a poplatků může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše této částky byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen na základě uzavřené smlouvy věřiteli vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na tzv. souhrnný poplatek resp. jeho nezaplacenou část neměl mít věřitel nárok. 7. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a ani neprokázal, že žalobkyni (či jeho právní předchůdkyni) zaplatil vyšší než jím zohledněnou částku 2 563 Kč. Z dlužné jistiny byl žalobkyni přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení až do doby zaplacení dluhu. Tento požadavek má oporu v právních normách. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 637 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.