9 C 109/2021-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 8.937,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.746 Kč od 6. 9. 2019 do 11. 9. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.931,87 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení z titulu nehrazení dodávek elektřiny, která byla žalované dodávána na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 19. 6. 2018. K odůvodnění žaloby žalobkyně zejména uvedla, že na základě výše zmíněné smlouvy dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalované tak vznikl závazek za tuto dodávku elektřiny žalobkyni uhradit sjednanou cenu řádně a včas. Žalobkyně dodala žalované v období od 29. 8. 2018 do 14. 8. 2019 elektřinu za celkovou cenu 1.746 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 22. 8. 2019 splatnou dne 5. 9. 2019. Žalovaná na tuto fakturu uhradila dne 11. 9. 2019 částku ve výši 1.740 Kč a dlužila tak částku 6 Kč. Za další období od 15. 8. 2019 do 31. 7. 2020 pak žalobkyně vyúčtovala odebranou elektřinu v částce 9.920,04 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2020 splatnou dne 31. 8. 2020. Žalovaná však tuto fakturovanou částku neuhradila v celé výši, když pouze k datu 18. 8. 2020 uhradila částku 988 Kč a dále již ničeho neuhradila. Dluh za dodanou elektřinu pak žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2021. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 23. 7. 2021. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 6. 2021 č.j. 9 C 109/2021-26 byla žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou dne 23. 7. 2021, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyjádřila souhlas již v samotné žalobě. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a z nich i závěr o skutkovém stavu, kdy bylo možno uzavřít, že Smlouvou o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí (pro zákazníky kategorie D) [číslo] ze dne 19. 6. 2018 uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní bylo mezi účastníky tohoto smluvního vztahu dojednáno, že žalobkyně bude dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], číslo místa spotřeby EAN: [číslo], přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání 36 měsíců s možností automatického prodloužení vždy o dalších 36 měsíců, tj. o 3 roky. Nedílnou součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí odběratelům kategorie D (domácnosti). Žalovaná odběr elektřiny realizovala jako spotřebitel pro potřeby a účely domácnosti. Žalobkyně dodávala řádně do odběrného místa elektrickou energii, přičemž dodávky respektive cenu za odebranou komoditu žalované vždy řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých faktur. Žalobkyně dodala žalované v období od 29. 8. 2018 do 14. 8. 2019 elektřinu za celkovou cenu 1.746 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 22. 8. 2019 splatnou dne 5. 9. 2019. Žalovaná na tuto fakturu uhradila dne 11. 9. 2019 částku ve výši 1.740 Kč a dlužila tak částku 6 Kč. Za další období od 15. 8. 2019 do 31. 7. 2020 pak žalobkyně vyúčtovala odebranou elektřinu v částce 9.920,04 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2020 splatnou dne 31. 8. 2020. Žalovaná však tuto fakturovanou částku neuhradila v celé výši, když pouze k datu 18. 8. 2020 uhradila částku 988 Kč a dále již ničeho neuhradila. Dluh za dodanou elektřinu pak žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2021. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 věta první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích v platném a účinném znění, (energetický zákon), podle níž se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle odst. 6 věty první citovaného energetického zákona se smlouvou o distribuci elektřiny zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí (pro zákazníky kategorie D) [číslo] ze dne 19. 6. 2018, jež svým obsahem odpovídá povaze kupní smlouvy, jak již ostatně soud uvedl i výše. Žalovaná se tímto zavázala platit cenu za odebrané a spotřebované množství elektřiny, přičemž svým podpisem smlouvy vyslovila i souhlas s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí samotné smlouvy. Žalobkyně splnila svou smluvní povinnost, když do sjednaného odběrného místa dodávala elektřinu, přičemž žalovanému vyúčtovala spotřebu elektřiny předmětnými fakturami, které však nebyly dosud uhrazeny v plné výši. Žalovaná se dostala i do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, kdy toto prodlení a nárok na zákonný úrok z prodlení bylo třeba posuzovat podle příslušných ustanovení NOZ. Ve smyslu § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh za dodanou elektřinu řádně a včas neuhradila, ačkoliv k tomu byla řádně žalobkyní vyzvána, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.) O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100