9 C 114/2021-27 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.992,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.534,63 Kč od 29. 7. 2020 do 21. 8. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.992,99 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení z titulu nehrazení dodávek elektřiny, která byla žalovanému dodávána na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 26. 9. 2015. K odůvodnění žaloby žalobkyně zejména uvedla, že na základě výše zmíněné smlouvy dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovanému tak vznikl závazek za tuto dodávku elektřiny žalobkyni uhradit sjednanou cenu řádně a včas. Žalobkyně dodala žalovanému v období od 15. 10. 2019 do 30. 6. 2020 elektřinu za celkovou cenu 4.534,63 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 14. 7. 2020 splatnou dne 28. 7. 2020. Žalovaný fakturovanou částku neuhradil v celé výši, když pouze k datu 21. 8. 2020 uhradil částku 542 Kč. Zbylou dlužnou částku ve výši 3.992,99 Kč však již neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 29. 7. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2021 č.j. 9 C 114/2021-25 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 29. 7. 2021, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyjádřila souhlas již v samotné žalobě. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a z nich i závěr o skutkovém stavu, kdy bylo možno uzavřít, že Smlouvou o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí (pro zákazníky kategorie D) [číslo] ze dne 26. 9. 2015 uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní bylo mezi účastníky tohoto smluvního vztahu dojednáno, že žalobkyně bude dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], číslo místa spotřeby EAN: [číslo], přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání 24 měsíců s možností automatického prodloužení vždy o 1 rok. Nedílnou součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí odběratelům kategorie D (domácnosti). Žalovaný odběr elektřiny realizoval jako spotřebitel pro potřeby a účely domácnosti. Žalobkyně dodávala řádně do odběrného místa elektrickou energii, přičemž dodávky respektive cenu za odebranou komoditu žalovanému vždy řádně vyúčtovala prostřednictvím jednotlivých faktur. Žalobkyně dodala žalovanému v období od 15. 10. 2019 do 30. 6. 2020 elektřinu za celkovou cenu 4.534,63 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 14. 7. 2020 splatnou dne 28. 7. 2020. Žalovaný fakturovanou částku neuhradil v celé výši, když pouze k datu 21. 8. 2020 uhradil částku 542 Kč. Zbylou dlužnou částku ve výši 3.992,99 Kč však již neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2021. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 věta první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích v platném a účinném znění, (energetický zákon), podle níž se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle odst. 6 věty první citovaného energetického zákona se smlouvou o distribuci elektřiny zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. 8. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 9. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí (pro zákazníky kategorie D) [číslo] ze dne 26. 9. 2015, jež svým obsahem odpovídá povaze kupní smlouvy, jak již ostatně soud uvedl i výše. Žalovaný se tímto zavázal platit cenu za odebrané a spotřebované množství elektřiny, přičemž svým podpisem smlouvy vyslovil i souhlas s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí samotné smlouvy. Žalobkyně splnila svou smluvní povinnost, když do sjednaného odběrného místa dodávala elektřinu, přičemž žalovanému vyúčtovala spotřebu elektřiny předmětnou fakturou, která však nebyla dosud uhrazena v plné výši. Žalovaný se dostal i do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, kdy toto prodlení a nárok na zákonný úrok z prodlení bylo třeba posuzovat podle příslušných ustanovení NOZ. Ve smyslu § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl řádně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalovaným částkám a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.) 10. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)