14 C 98/2022-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaná jako provozovatel vozidla [registrační značka] zapsaného v registru vozidel nesjednala pojištění odpovědnosti v období od 11. 1. 2019 do 17. 1. 2019, čímž vznikl žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 455 Kč a nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila, ačkoliv byla k jeho úhradě vyzvána. Žalovaná podala včasný odpor, kde namítla, že od roku 2016 žije v [obec], ulice [ulice a číslo], což také doložila Smlouvou o nájmu bytu ze dne 13. 10. 2016 a ze dne 1. 10. 2018. Žalovaná dále uvedla, že v místě trvalého bydliště v [obec], [anonymizována dvě slova] má umístěnu poštovní schránku s jejím jménem, kde ji chodí písemnosti a ona si je pravidelně vyzvedává. Od žalobkyně jí však nepřišlo žádné upozornění na dlužnou částku, proto požádala o prominutí úhrady úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že veškerou korespondenci zasílala žalované na adresu sdělenou Ministerstvem dopravy postupem podle § 15 odst. 3, 7 a 8 a odst. 12 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy na adresu uvedenou v registru silničních vozidel a případné nedoručení výzvy z důvodu neohlášené změny adresy žalované tak nemůže jít k tíži žalobkyně. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná byla vedena v registru silničních vozidel od 11. 1. 2019 do 17. 1. 2019 jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], pro které nebylo od 11. 1. 2019 do 17. 1. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti. Výzvou k úhradě ze dne 11. 7. 2019 odeslanou žalované téhož dne na adresu – [adresa žalované], vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě příspěvku za porušení povinnosti sjednat pojištění k vozidlu v období od 11. 1. 2019 do 17. 1. 2019, tj. 7 dní po 65 Kč, ve výši 455 Kč a náhradě nákladů 300 Kč, vše do 30 dnů ode dne doručení a současně žalovanou poučila o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku. Ze sdělení České pošty bylo zjištěno, že tato zásilka byla vhozena do schránky žalované. Upomínkou ze dne 18. 9. 2019 opět zaslanou na adresu [adresa žalované] (kterou si dle sdělení České pošty, s.p. žalovaná nevyzvedla), II. upomínkou ze dne 12. 12. 2019 odeslanou na tutéž adresu (která byla dle sdělení České pošty, s.p., vhozena do schránky adresáta), Výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 4. 10. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2021 rovněž odeslané na tutéž adresu byla žalovaná opakovaně vyzvána k úhradě vzniklého dluhu. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že žalovaná jako vlastník vozidla zapsaného v registru silničních vozidel porušila povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, sjednat pojištění odpovědnosti k vozidlu, které nebylo vedeno jako vyřazené, vyvezené, zaniklé nebo odcizené. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok vůči žalované na úhradu příspěvku za každý den porušení povinnosti ve výši dle § 4 odst. 5 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky č. 417/2017 Sb., 65 Kč, včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. Nárok žalobkyně, která vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (výzvy se dostaly do dispozice žalované) shledal soud důvodným dle s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i ohledně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť nezaplacením dluhu řádně a včas se žalovaná ocitla v prodlení. Žalovaná sice požádala o prominutí úhrady úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení z důvodu, že neměla povědomí o existenci dluhu i přes vyzvedávání pošty, avšak ve věci bylo prokázáno, že žalovaná byla v dostatečné době před podáním žaloby opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, výzvy se dostaly do dispozice žalované, a proto se stal dluh žalobkyně splatný a její žádost o„ prominutí“ úroků z prodlení nedůvodná. Výzvami před podáním žaloby také žalobkyně splnila předpoklady § 142a odst. 1 o.s.ř. pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení, a pokud se tyto výzvy dostaly do dispozice žalované (bez ohledu na to, zda se žalovaná s obsahem zásilky seznámila či nikoliv, rozhodující je že měla možnost se s obsahem zásilky seznámit např. po vhození do schránky) náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není důvodný návrh žalobkyně na„ prominutí“ nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 755 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje dle z. č. 168/1999 Sb. ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení advokátce. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotovil soud odůvodnění rozhodnutí.