15 C 210/2022-32 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 40 695,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce 40 000 Kč, když se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 2,71 % ze sjednaného úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 40 000 Kč, když uhradil částku ve výši 4 336 Kč, která byla započítána na úroky, poplatky a jistinu. Ničeho dalšího neuhradil, čímž porušil svou povinnost řádně a včas splácet, proto žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a dopisem téhož data vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný po datu zesplatnění uhradil částku ve výši 1 084 Kč, nadále tak žalovaný dluží částku ve výši 40 695,03 Kč (jistina 39 367,11 Kč, poplatky za pojištění 127,92 Kč, náklady na vymáhání 200 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč). Proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud. 2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění: -) ze smlouvy [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena formou prostředků komunikace na dálku, když podpis žalovaného je nahrazen číselným kódem. Předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru ve výši úvěrového rámce 40 000 kč, když poskytnutý úvěr byl úročen dohodnutou úrokovou sazbou 24,88 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit formou měsíčních splátek v minimální výši 1 084 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla také dohoda o uzavření pojištění schopnosti splácet. Dále byla smlouvou také sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se splácením. Nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] – [anonymizováno] platné od [datum]. -) z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho osobních a majetkových poměrů a výstupy dostupných registrů. -) z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo z jištěno, že žalovanému bylo tímto dopisem oznámeno zesplatnění úvěru [číslo] když byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 45 126,28 Kč ([anonymizováno]) -) z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 44 537,76 Kč s možností na soudní vymáhání pohledávky. ([anonymizováno]) -) z výpisu čerpání, splátek a úhrad ze smlouvy [číslo] byla zjištěna historie čerpání a splácení poskytnutého úvěru. 3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a z provedených skutkových zjištění učinil tento skutkový závěr: 4. Dne [datum] se žalobkyně se žalovaným dohodla, že mu poskytne peněžní prostředky ve až do výše úvěrového rámce v částce 40 000 Kč, které je oprávněn čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně příslušenstvím vrátit ve formě splátek, kdy splátky byly dohodnuty v měsíční minimální výši 1 084 Kč. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně nehradil, proto ho žalobkyně vyzvala k uhrazení celé dlužné splátky. Ani poté však dlužnou částku poskytnutých peněžních prostředků neuhradil. 5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>10. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>11. Podle § 122 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.</i> 12. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný v žalobě je důvodný. 13. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele (informace o klientovi a potvrzení o provedení ověření bonity klienta). 14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč. Pro nikoli řádné splácení úvěru dle splátkového kalendáře byla nesplacená část úvěru prohlášena ke dni [datum] za okamžitě splatnou a žalovaný se následujícího dne ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným, tak i její výši, nadto soud musel konstatovat, že požadovaná částka za náklady na vymáhání odpovídala smluvním ujednáním, shodně i požadovaná smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč dle § 2048 o.z. v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru, který žalobkyně ke dni sepsání žaloby kapitalizovala částkou 5 775,01 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 39 367,11 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (dle úpravy § 122 z. č. 257/2016 Sb.). Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jednak v kapitalizované výši 994, 05 Kč ([datum] – [datum]) a jednak za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I) 15. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 628 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada DPH ve výši 21% tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 3 806 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 16. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.