15 C 251/2021-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 1.10.2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 1 113 Kč představující náhradu jízdného a přirážku k jízdnému, když povinnost k zaplacení této přirážky žalovanému vznikla tím, že dne 24.2.2018 cestoval na trase [obec] – [obec] ([část obce]) dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. 2. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně výslovně již v žalobním návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 24.2.2018 dopravní prostředkem [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Porušení uvedené povinnosti je sankcionováno povinností žalovaného uhradit [právnická osoba] jízdné společně s přirážkou k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Jízdné bylo zpoplatněno částkou 113 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný jízdné, ani přirážku k jízdnému, žalobkyni neuhradil,a to ani po opakovaných urgencích. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10.10.2019, č.j. Nc 24018/2017-86, 16 P a Nc 128/2018, 16 P a Nc 128/2018, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, mimo jiné tím způsobem, že není oprávněn činit právní jednání majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje částku 4 000 Kč měsíčně a spravovat své jmění nad částku 5 000 Kč. Opatrovnicí mu byla ustanovena jeho matka [jméno] [příjmení], nar. v roce 1948. Z listin předložených opatrovnicí žalovaného vyplynulo, že žalovaný je v invalidním důchodě, na jeho majetek byl prohlášen konkurz, žije se jmenovanou opatrovnicí, v jejíchž možnostech ale není splácet jeho dluhy. 3. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení: <i>4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném a účinném znění, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) a písm. c) zákona č. 266/1994 Sb. Cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému.</i> 6. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 o.z. Žalovaný využil dne 24.2.2018 služeb [právnická osoba] a cestoval dopravním prostředkem touto společností provozovaným, aniž by uhradil cenu jízdného. Z důvodu porušení platební povinnosti ze smlouvy o přepravě osob vznikla žalovanému povinnost uhradit vedle ceny jízdného také přirážku k jízdnému dle [právnická osoba] Soudní omezení svéprávnosti žalovaného ve stanovení povinnosti k zaplacení žalované částky nebránilo, neboť žalovaný byl omezen v právním jednání přesahujícím až částku 4 000 Kč. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako důvodnou, neboť žalobkyně prokázala vznik pohledávky za žalovaným a rovněž svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení, a proto rozhodl tak, jak je shora uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. podle kterého platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud na straně žalovaného shledal důvody zvláštního zřetele hodné, když přihlédl k jeho omezené svéprávnosti a s tím souvisejícímu snížení kognitivních a exekutivních funkcí žalovaného co do činěného právního jednání. Vedle toho přihlédl k jeho nepříznivým majetkovým poměrům, když jak on, tak i jeho matka jsou poživateli důchodu. O majetkové situaci žalovaného pak rovněž vypovídá skutečnost, že se ocitl v insolvenci, byl na něj prohlášen na území SR konkurz, který však byl dnem 7.10.2021 zrušen. Vzhledem k uvedenému a celkové sociální situaci rodiny soud zhodnotil, že by uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo pro žalovaného nepřiměřeně přísné, a proto rozhodl tak, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni není způsobilé nepříznivě zasáhnout do jejích majetkových poměrů. (výrok II) 8. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. <b>9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.</b>