15 C 31/2022-38 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13.580 Kč z titulu nároku na zaplacení zákonného příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném a účinném znění (dále jen„ zákon“). Protože bylo možné rozhodnout o dané věci bez nařízení jednání, když s tímto procesním postupem žalobkyně výslovně a žalovaný konkludentně souhlasili, rozhodoval zdejší soud na základě listinných důkazů obsažených ve spise (§ 115a v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.)), z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], přičemž uvedené vozidlo je specifikováno jako nákladní automobil jiný než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3.500 kg dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. V období od [datum] do [datum] (95 dní) nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla dle zákona. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu byla žalovanému řádně doručena, splatnost příspěvku nastala dne [datum] (nárok I.) Dále byl žalovaný v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], přičemž uvedené vozidlo je specifikováno jako osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. V období od [datum] do [datum] (74 dní) nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla dle zákona. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu byla žalovanému řádně doručena, splatnost příspěvku nastala dne [datum] (nárok II.) Žalovaný však uvedené příspěvky žalobkyni neuhradil ani na základě opakovaných upomínek, ani předžalobní upomínky. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejích žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>Podle § 1 odst. 2 zákona platí, že Nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Ač byl žalovaný uveden v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel vozidel uvedených registračních značek, porušil svou povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona a v uvedených obdobích provozoval vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou těmito vozidly (povinného ručení). Dle § 4 odst. 1 zákona byl žalovaný za každý den porušení uvedené povinnosti povinen zaplatit žalobkyni příspěvek. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb. s tím, že dle § 2 odst. 1 písm. o) činí sazba příspěvku 86 Kč denně a dle § 2 odst. 1 písm. h) činí sazba 65 Kč a celková výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 zákona vypočte jako součin denní sazby a počtu dní, v nichž byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona. Celková výše příspěvku 8 170 Kč (nárok I.), resp. 4.810 Kč (nárok II.) pak odpovídala výpočtu dle citovaných předpisů. Oprávněnost nároku žalobkyně na zaplacení částky 2 x 300 Kč představující náklady související s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vyplývala z § 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, pak soud přiznal žalobkyni také nárok na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném a účinném znění, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy v návaznosti na marné uplynutí lhůty k plnění za dané dlužné období. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2.252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.