3 C 173/2022-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 380 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nevrácení poskytnutých peněžních prostředků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a obchodní společností x [právnická osoba], [IČO], na základě níž byly žalovanému dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřená mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem dne [datum]. Na základě čl. 3 smlouvy o půjčce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 380 Kč. Podle čl. 3 smlouvy měl žalovaný zápůjčku vrátit [datum]. Podle výpisu z internetového bankovnictví proběhla verifikační platba 1 Kč dne [datum]. Poskytnutí zápůjčky ve výši 1 000 Kč vyplývá z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána dne [datum] výzva k úhradě před podáním žaloby, o jejímž odeslání svědčí podací lístek. 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), jež byly uzavřeny mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené seznamu pohledávek včetně žalované pohledávky [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. 5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ve smyslu ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby pomocí verifikační platby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace. Ze strany právního předchůdce žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce nedostál, neboť včas a řádně nevrátil poskytnuté finanční prostředky, ani nezaplatil poplatek za poskytnutí zápůjčky. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalobkyně požaduje jak zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 1 000 Kč, tak sjednaného poplatku ve výši 380 Kč. Žalobkyně, která doložila svoji aktivní legitimaci, prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Jelikož žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 380 Kč s příslušenstvím. 7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek z prodlení určil dnem následujícím po splatnosti zápůjčky dle smlouvy. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši ve výši podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 380 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.