4 C 57/2022-30 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 757 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazené faktury za převoz do protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, ačkoli jí byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří úřední záznam Policie ČR ze dne [datum] a související záznam o dopravě osoby do záchytné stanice. Dle záznamu byla dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 3,27 promile. Tyto skutečnosti jsou potvrzeny záznamem o předání osoby do protialkoholní a protitoxikomanické stanice. Předložen byl i technický průkaz vozidla [registrační značka], kterého bylo užito k převozu žalované do místa určení. Výše nákladů na použití tohoto vozidla ve výši 937 Kč je patrná z vyčíslení nákladů vzniklých Policii ČR a protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku. Nesplnění povinnosti uhradit uvedenou částku je vyplývá z nutnosti zaslat žalované výzvu k zaplacení ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou si dle doručenky osobně převzala. 4. O žalobě rozhodl soud platebním rozkazem ze dne [datum], proti kterému podala v zákonné lhůtě žalovaná odpor, v němž nárok uznala. Uvedla, že je v současné době nezaměstnaná a jelikož nemá žádný příjem, požádala o splátkový kalendář či o odložení splatnosti dlužné částky a nákladů řízení. 5. Žalobkyně vyjádřila souhlas s plněním dluhu ve splátkách v minimální výši 150 Kč měsíčně s odkladem splatnosti maximálně 2 měsíce ode dne vydání rozhodnutí soudu. 6. Podle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. 7. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v platném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 8. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaná byla v důsledku podnapilosti zajištěna zaměstnanci žalobkyně. Pro přítomnost alkoholu v dechu byla dne [datum] eskortována do protialkoholní záchytné stanice [nemocnice] [anonymizována dvě slova], kde byla povinna se podrobit ošetření a pobytu pro svoji opilost. V důsledku těchto skutečností jí vznikla povinnost hradit náklady za dopravu, ošetření a pobyt v záchytné stanici. Žalobkyně v souvislosti s jednáním žalované vynaložila náklady na jeho převoz do záchytné stanice, které následně vyčíslila částkou ve výši 757 Kč. Přestože žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky písemně vyzvala, do dnešního dne dlužná pohledávka uhrazena nebyla. Předloženými listinnými důkazy byl prokázán nárok žalobkyně. Žalovaná nadto v průběhu řízení dluh uznala co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 757 Kč s příslušenstvím. 9. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinna v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost pohledávky dle výzvy k zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je od placení soudního poplatku ex lege osvobozena, uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalované podle výsledku sporu v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je-li žalobce osvobozen od placení soudních poplatků, zaplatí soudní poplatek žalovaný, nemá-li proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soudní poplatek činí podle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek 1 000 Kč, jak je ve výroku III. rozsudku stanoveno. 12. Při určení lhůty k plnění soud zohlednil osobní poměry žalované, u které je zřejmé, že vzhledem k aktuálnímu nedostatku finančních prostředků není pochyb o tom, že nebude schopna uloženým platebním povinnostem dostát v třídenní pariční lhůtě. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalobkyní navržená měsíční výšek splátek 150 Kč je plně akceptovatelná pro zaplacení dlužné pohledávky žalobkyně. Soud shledal průběžné splácení dluhu adekvátní k vyřešení záležitosti opatřit peněžní prostředky ke splnění uložené platební povinnosti. Soud stanovil podle § 565 občanského zákoníku ztrátu výhody splátek, což znamená, že nebude-li splněna byť jediná splátka řádně a včas, stane se celý zbytek dluhu naráz splatný a vykonatelný do doby nejdříve příští splátky. Pro zaplacení nákladů řízení a soudního poplatku soud stanovil třídenní pariční lhůtu v souladu s § 160 o.s.ř. 13. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.