6 C 240/2021-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 042,32 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je podnikající právnická osoba, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaná uzavřela s žalobkyní 12.5.2020 smlouvu k službě twisto účet – Smlouvu o nákupním účtu. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 2 997,32 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [anonymizováno] Karty. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalované byl vyúčtován poplatek za neuhrazení závazků po splatnost ve výši 1 045 Kč. Žalovaná ani po předžalobní výzvě z 17.5.2021 dluh neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř. pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], tuto požádala o poskytnutí peněžních prostředků. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost zřídit si [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které má žalovaná možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa]. [anonymizováno] Karta je platební karta Mastercard určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami [anonymizováno]. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 2 997,32 Kč, což je patrno z přehledu transakcí, přičemž se zavázala také k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 045 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná jako spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr, který měla vrátit v určené době splatnosti. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Jelikož úvěr byl zajištěn smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování při prodlení delším než 30 dnů, vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení částky 1 045 Kč. V důsledku prodlení žalované se zaplacením dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně odpovídal smluvním povinnostem, k nimž se žalovaná zavázala. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 180,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.