6 C 25/2022-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka v hotovosti ve výši 8 000 Kč. Dlužnou částku 14 868 Kč jejíž součástí byl i poplatek ve výši 6 868 Kč, se žalovaný zavázal splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč s poslední splátkou do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy žalovaný uhradil jedinou splátku 1 062 Kč, dluh se stal splatným. Dne [datum] [právnická osoba] postoupila svou pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. K danému datu činil dluh žalovaného 7 470,75 Kč a smluvní pokuta 291,36 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy uzavřené dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč se sjednaným poplatkem ve výši 6 868 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že [právnická osoba] svou pohledávku vůči žalovanému dne [datum] postoupila žalobkyni, což prokazovalo i oznámení o postoupení pohledávek z [datum] Smluvní podmínky prokazovaly, že si účastníci smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou dluhu. Z předžalobní výzvy [datum] a z podacího lístku obou z [datum] má soud za prokázáné, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný jako spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr, který měl vrátit v určené době splatnosti. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Jelikož úvěr byl zajištěn smluvní pokutou sjednanou dle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum], vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 291,36 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť nárok žalobkyně odpovídal smluvním povinnostem, k nimž se žalovaný zavázal. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 762,11 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.